Přípravu legiovlaku zahájila Československá obec legionářská v roce 2009. Legiovlak je také připomínkou bitvy u Zborova v roce 1917 - i další bitvy o železniční uzel Bachmač - o rok později.
Vlaková souprava je složena z jedenácti zrekonstruovaných vagonů (z toho jeden na Slovensku), které představují vojenský ešalon. Podobnými vlaky se přepravovaly desetitisíce československých legionářů v letech 1918–1920 po Transsibiřské magistrále napříč Ruskem, a svou cestu touto rozlehlou zemí si vojáci často museli probíjet se zbraní v ruce. Vlak s sebou vezl i celou ženijní soupravu, takže legionáři v noci třeba opravovali poškozenou trať, a poté dokázali projet třeba 8000 kilometrů cesty.
Součástí legiovlaku je vagon polní pošty, zdravotnického, velitelského, štábního, filmového, prodejního, obrněného, kovářského zaměření, v nichž jsou originální exponáty (předměty denní potřeby, gramofon, příruční zbraně, samovar, psací stroj zn. Remington, šicí stroje, dílenské vybavení) a několik stovek fotografií na panelech, mezi nimi i portrét Tomáše Garrigue Masaryka. V sanitním vagonu je kompletní náhradní dřevěná noha, na lůžku figurína zraněného vojáka. Mezi artefakty je i k vidění dělo, Československý denník, úmrtní list jednoho z vojáků, mapa anabáze legionářů, ale i například útlý svazek epigramů Karla Havlíčka Borovského.
Centrum československé zdravotní služby bylo v Čeljabinsku, kde byla zřízena hlavní nemocnice s 800 lůžky. Dobře se osvědčily i sanitární vlaky, v nichž byli těžce ranění, součástí vlakové soupravy byly vagony s prádelnou, pro personál a materiál. Na Volze legionáři disponovali i zdravotnickými loděmi.
Čs. vojsko celkem na Rusi disponovalo 531 osobními a 10 287 nákladními vozy, které byly uspořádány ve 259 vlacích. V roce 1919 se československý armádní ansámbl stáhl k ochraně Transsibiřské magistrály, počátkem roku 1920 započala jeho evakuace ze Sibiře do Vladivostoku a odsud poté 42 lodními transporty na nekonečně dlouhou cestu do vlasti.
Podle slov průvodce legiovlaku v dobové uniformě si Češi i Slováci zde vedli velmi dobře, ukázalo se, že jsou nejen schopnými bojovníky, ale i úspěšnými obchodníky, dokázali využít všech kontaktů s místním obyvatelstvem, zkrátka poradit si v každé situaci. Vlaky sloužily jako pojízdná kasárna, a až do roku 1920 se staly domovem našich vojáků. Docházelo k budování logistických a podpůrných částí potřebných pro každodenní život – jako byly pekárny, prádelny, zbrojařské, technické, krejčovské, ševcovské, kovářské, truhlářské a další dílny, sklady, štáby a nemocničn&ia cute; oddělení.
Ubytovací vagon v legiovlaku je replikou ruského nákladního vlaku typu NTV 1892, který byl používán v období 1. světové války na tamních železnicích. Kryté nákladní vlaky, tzv. těplušky, armáda používala k přepravě vojenského materiálu, pro dopravu vojska byl speciálně upraven. Čs. legionáři se s takovými vagony setkávali od začátku války při přepravě na frontu, a sami s nimi pak disponovali od začátku roku 1918.
Prohlídka legiovlaku je bezesporu velmi zajímavá a poučná jak pro mladou generaci, i ty dříve narozené.