Společná doprovázená pouť lidí zdravých a handicapovaných

Spolky Kruhcentrum, z.s. a Medou, z.s, spolu s širokou veřejností se rozhodli vykročit do nového roku společně. 13.1.2018 se vydali na pouť na Zelenou Horu a nechali se inspirovat mnoha symbolikami cesty i vzájemnými zkušenostmi a osobními příběhy.

zprávyuniweb

Rok 2018 jsme společně s centrem Medou, z.s. a širokou veřejností zahájili společnou doprovázenou poutí. S potěšením jsme přivítali nové účastníky, kteří se snámi vydali na pouť poprvé. Místem našeho putování se stala Zelená Hora u Žďáru nad Sázavou a její okolí. Jednalo se o novoroční společnou pouť se symbolikou začátku. Společnou proto, že se opět sešli lidé s velmi rozdílnými osobními příběhy, rozdíleného věku a rozdílného pracovního směřování. Rozmanitost skupiny se pohybovala od mládeže až po seniory. Tato diverzita je důležitá právě pro naplnění poslání doprovázených poutí – poznávat se navzájem, tvořit respektující a podporující společenství, učit se a inspirovat svými zkušenostmi a schopnostmi, podporovat sounáležitost.

Témata, která pouť provázela, byla život a smrt, příroda a lidské dílo, krása a její vliv na člověka. Téma života a smrti se ukázalo hned v úvodním seznamovacím kruhu. Několik účastníků přineslo vzpomínku na své blízké, kteří je v těchto dnech opustili. Startovací místo celé pouti byl právě hřbitov na Zelené Hoře, resp. parkoviště u hřbitova. A tak se start stal pomyslně jakýmsi propojením s minulostí a zároveň začátkem prvních kroků vnovém roce, v přeneseném slova smyslu kroků k budoucnosti.

Právě první kroky v namrzlém terénu kolem rybníka vyžadovaly spojení účastníků a pomoc při tlačení invalidních vozíků. V úzké cestě si nešlo vypomoci jinak, než vytvořením „vláčku“ lidí, který vozíky tlačil. Příjemnou a před větrem chráněnou krajinu lesa zanedlouho vystřídala městská část cesty. Tam už na nás plně dolehlo studené větrné počasí a ukázalo se, že ne všichni dobře odhadli své poutnické oblečení. Kdo mohl, půjčil jiným chybějící kousky – čepice, rukavice, vestu… Lhostejnost byla na této pouti naprosto neznámý pojem.

V dalších krocích nás dovnitř do tepla zvali náhle otevřené dveře cukrárny při cestě. Pokud bychom jich však využili, nestihli bychom připravenou prohlídku kostela sv. Jana Nepomuckého. Nátlak některých s vidinou kafíčka a něčeho dobrého k tomu byl velký, ale odolali jsme.:-)  Symboliku lze vidět právě v pokušení na cestě k cíli. Kdybychom podlehli, naše cesta by byla ochuzena o překrásný závěr pouti.

Zastávka u Bránského rybníka nás vtáhla do historie, do povídání o Janu Blažeji Santinim, který stavbu kostela dokonale sladil s rázem celé krajiny. Zároveň to byl člověk, který se narodil s tělesným handicapem, aspektem naší společné pouti. Měl hrb na zádech a ochrnutou část těla, a tak nemohl naplnit pokračování rodinné firmy. Svůj talent však objevil v architektuře a díky své píli a vzdělanosti vytvořil geniální díla, která obdivujeme dodnes. Zamysleli jsme se, jaká díla zůstanou po nás….

Postupně jsme došli až na úpatí Zelená Hory. Stáli jsme před volbou, zda nahoru vyjdeme po schodech nebo postupným stoupáním kolem kopce. Jeden z vozíčkářů se rozhodl využít podpory druhých a s jejich pomocí schody zdolat po svých. Jeho vozík zůstal prázdný. S jiným vozíčkářem jsme se vydali na pozvolnější cestu kolem kopce, která se na první pohled zdála méně náročná. Terén však byl plný nerovností a vyvezení zatíženého vozíku bylo o dost těžší, než jsme předpokládali. K vrcholu jsme dorazili později. Nabízí se symbolika rozhodování v životě – vykročit k těžkým situacím co nejpříměji a na první pohled náročněji nebo postupně a oklikou….? Volba určitě není jednoznačná a závisí na dalších aspektech. Ale je jasné, že postupná cesta se může v důsledku ukázat obtížnější než ta přímá.

Komentovaná prohlídka kostela, která následovala, byla bohatou odměnou snad pro všechny zúčastněné. Nejen nádherou kostela, ale také vyčerpávajícím a zaujatým výkladem průvodkyně. Opět jsme mohli obdivovat genialitu a propracovanost Santiniho stavby. A protože pouť je o inspiraci druhými, tak se především inspirovat jeho životním příběhem. Mimo jiné jsme se dozvěděli, že v brzké době bude kostel obestaven lešením a tak jsme stihli jeho návštěvu na poslední chvíli. Uvědomili jsme si tuto šťastnou souhru náhod. Práce, které na Zelené Hoře začaly probíhat, vedou k tomu, aby se prostor před kostelem stal opět prostorem pro poutníky, tzv. polem poutníků. Věříme, že naše další poutnická cesta na toto místo již bude moci využít „pole poutníků“ na Zelené Hoře ke svému odpočinku.

Po dobrém jídle jsme se přemístili zpět do Humpolce a vzávěrečném kruhu jsme shrnuli důležité aspekty novoroční pouti. Účastníci si pochvalovali především diverzitu, navázání nových vztahů a pocit sounáležitosti. Zaznamenali rovněž pohodu a optimismus celého dne a též inspiraci těmi, kteří, zdá se, mají těžší zátěž na cestě životem – inspiraci jejich odhodláním, optimismem a otevřeným srdcem.

Díky za krásný den a inspiraci k otevření srdcí pro další kroky v novém roce. A protože se říká, že jak na Nový rok, tak po celý rok a naše pouť byla „novoroční“, máme jistě dobře našlápnuto. Ať se nám všem daří po celý rok přijímat těžkosti života jako výzvy ke zvládnutí s otevřenýma očima i srdcem.

Kruhcentrum, z.s., Humpolec, Ivana Kmochová

Autor: Ivana Kmochová Článek může obsahovat komerční sdělení.


Komentáře

Váš komentář článku...

Zadejte vaše jméno
Zadejte váš email
Zadejte komentář
ARCHIV ZPRÁV
út 16.1.2018 07:37




0 +
 
uniwebzpravy2018

Hlavní zprávy