Během oslav výročí obce jsem využila možnosti volného přístupu do školy a školky. Ve škole mě zajímala moje třída, lavice, ve které jsem seděla. Změnilo se mnohé, učebny jsou vybaveny moderní technologií. Nostalgicky jsme s kamarádkou vzpomínaly v učebně fyziky. Fyziku učil pan ředitel školy, který měl vždy přirozený respekt.
Nádherná, barevná školka plná hraček. Krásné místo, kam mě vodila moje maminka a vyzvedávaly mé dvě starší sestry. Pravda, moc je to nebavilo. Když jsem vešla do třídy, za stolem seděla moje paní učitelka Hejlová. Jako by se zastavil čas. Stejný klavír, u kterého jsme tancovali a zpívali písničky. Jedinečná možnost se však rodákům z Březníka naskytla v kostele. Byla otevřená věž kostela, která běžně není přístupná. Z věže kostela byl úchvatný výhled na celý Březník. V sokolovně jsme si prohlídli výstavu fotografií. Některé nás pobavili. Užila jsem si v Březníku krásný den. Potkala jsem spolužáky, sousedy, učitele a kamarády. Celý den byl v duchu vzájemných přátelských setkání.
