Lucky Nero: legenda, která se nikdy nestala

Československá kapela Lucky Nero je kapelou, která zkouší v Humpolci. Zpovídali jsme kytaristu Budyho Sama.

uniweb weby

Jak vznikla vaše kapela?
Přesně to nikdo neví. Je to jako s vejcem a slepicí a zásluhy za vznik Lucky Nero si postupně přivlastnili všichni v kapele. Naše jádro se potkalo někdy před čtyřmi lety na týdenním kytarovém soustředění. Cvičili jsme tam na sedm akustických kytar nějaké sonety a celé to moc nedávalo smysl. Tam jsme po večerech nevědomě začali zakládat punkovou sekci. Když hraješ punk, neměl bys toho na svůj nástroj moc umět, jinak to není punk, ale folk. Proto si nejlepší kytarista z nás, Kembelín Prokeš, koupil basu, proto si pianista a kytarista Bubenec pořídil bubny. A když byly bubny, oznámili jsme na příští víkend první koncert Lucky Nero.

Jak tento koncert dopadl?
Koncert byl v devět, my se potkali ve tři, secvičili jsme přibližnou kostru osmi originálních nových songů a jelo se. První koncert po první společné odpolední zkoušce, obrovský dvouhodinový džam, dopadl výborně.

Jak je to s losováním nástrojů před koncertem?

/uws_images/firmy/083199/clanky/lucky-nero-legenda-ktera-se-nikdy-nestala/000001_h.JPG
To je i není pravda. Já hrál na basu a trochu na bubny, doma mám klavír, takže logicky v Lucky Nero hraju na kytaru. V Lucky Nero všichni trochu umíme na skoro všechny nástroje, při zkouškách si je různě prohazujeme, takže jsme pro vlastní pobavení před koncertem několikrát z klobouku losovali nástroje, na které budeme hrát ten koncert hrát, ale celý to byl spíš vtip.

V jakém nástrojovém složení hrajete?

Bubebenec bubny, Kembelín Prokeš basa, Vanessa housle a Bady Sam kytara. Většinou. Vystřídalo se u nás ještě několik kytaristů, harmonikářů, několik zpěvaček. Občas koncertujeme s nějakym hostem. Postupně nám ale dochází, že to bude na nás, byť se nebráníme spolupráci s kýmkoli, kdo se nebojí v hudbě objevovat.

Co hrajete za styl?
Dobrá otázka. Sám sobě si jí kladu při každé zkoušce, při každém koncertě. Ve světě je spousta vynikajících kapel. Všelijak se snažíme, abychom nehráli klasický zaprděný československý bigbít. Každej z nás má za sebou úplně jiné hudební kořeny, ani na posluchačském stylu se ne úplně shodneme. Ale o tom je kapela, to je na ní to zajímavé. To prolínání, to hádání, ta diskuze. Pokud se na hudbu díváš jako na mrtvou schránku, kde je všechno objevené, je to konec pro hudbu. Nikoho z nás by nebavilo něco kopírovat ve snaze bavit lidi. Nejsme zábavová kapela. My se každé úterý potkáme na zkoušce. Bez dětí, bez pracovních mobilů. Vezmeme nástroje, z těch dostáváme zvuky a ty mícháme dohromady. Občas pianko, houslové kudrlinky, a když je potřeba, tak to nařežeme. Já tomu stylu říkám garáž pop.

Jak probíhá zkouška?
Dřina. Pětihodinová práce. Největší požitek z celého týdne. Já se na každou zkoušku moc těším. Vždycky jsem chtěl mít kapelu. Jsi s kamarády a děláš s nimi muziku. Paráda.

Kde koncertujete?
Naše koncerty jsou nepočetné. Určitě do deseti za rok. Jsme klasická garážová kapela. Nemáme žádnou ambici s výjimkou toho, že chceme dělat hudbu pořádně. Já mám nejradši koncerty v malých undergroundových klubech, hrajeme na několika festivalech. Občas uděláme v Praze koncert na podporu dobrých věcí, legendární se staly naše vystoupení U Vystřelenýho Oka, na jaře za námi do Prahy dorazily na koncert spřátelené kapely z Holandska a Francie. Hudbou se bavíme, neděláme to pro prachy. Když je smysluplná akce, hrajeme zdarma. Když hrajeme za peníze, dáváme je nějaké bohulibé účely. Chtěli bychom objet turné po zapadlých evropských klubech, ale všechno má svůj čas, na nic netlačíme.

Jak vzniklo jméno Lucky Nero?
Nepamatuju si přesně. Určité spojitosti mezi psychopatickým stavem římského císaře hrajícího na kitharu nad hořícím Římem, jenž podle neověřených pověstí sám zapálil, se ale nebráníme.

Budete nahrávat CD?
Nevíme. Na světě je tolik špatných CD, že nemáme potřebu k tomu jedno další přihodit. Možná zůstaneme navěky zalezlí v garáži, možná z nás někdy oficiální nahrávka vypadne. Ale jen v okamžiku, kdy si budeme myslet, že to má smysl, že má zvuk, jaký má mít.

Kde vás můžeme v létě na Vysočině vidět?
Třeba v sobotu 18. srpna na Pokoutním festivalu v Koutech u Ledče, to bude výborná hudební akce. Zajímavé kapely, dobří lidé, tam se těšíme.

Autor: Michaela Poláková

Fotogalerie

Komentáře

Váš komentář článku...

Zadejte vaše jméno
Zadejte váš email
Zadejte komentář
ARCHIV ZPRÁV
út 31.07.2012 00:00



0 +
 

Hlavní zprávy