Cizí vlast a vlast v cizině - dva sudetští Němci, kteří se vrátili domů

Letní žurnalistickou školu Karla Havlíčka Borovského v Brodě navštívili potomci sudetských Němců žijících v České republice, Barbara Breindl a Richard Richter.

uniweb weby

/uws_images/firmy/083199/clanky/cizi-vlast-a-vlast-v-cizine-dva-sudetsti-nemci-kteri-se-vratili-domu/000001_h.jpg

Barbara Edith Breindl, etnoložka Sandra Kreisslová a Richard Richter

Povídali o vyhnání a o návratu domů.
Oba hosté se narodili v roce 1939 v západních Čechách.
Barbara Breindl svoje dětství strávila v Sokolově a Richard Richter žil trochu jižněji v oblasti Tachovska. Obou rodin se dotklo nucené vysídlení po roce 1945, během něhož byly vysídleny zhruba tři miliony německy hovořících obyvatel. Oba hosté museli opustit svůj domov a přestěhovat se do tehdejšího Německa. Oba dva se po roce 1989 rozhodli, že se vrátí zpět. Jejich příběhy jsou popsány v knize Zůstali tu s námi nakladatelství Antikomplex. Kniha ukazuje 14 životních příběhů českých, moravských a slezských Němců, kteří se z různých důvodů rozhodli vrátit do České republiky.

Účast v brněnském pochodu smrti

Barbara Breindl se zúčastnila takzvaného brněnského pochodu smrti, jedné z nejrozsáhlejších akcí celkového vysídlení občanů německé národnosti z území Československa. Paní Breindl do Havlíčkova Brodu přivezla konvici na mléko, již před sedmdesáti lety během tohoto pochodu nesla. Celý ten pochod ale nemusela jít pěšky. Její matka měla bratrance v Národním výboru, který se postaral o to, aby celá rodina Barbary Breindl do Pohořelic jela nákladním autem pro starší a nemocné lidi. Toto Barbara Breindl považuje za malé světlo ve tmě. Nikdo z rodiny nebyl ani nemocný, ani starý a všichni přesto tímto autem mohli jet.

Jen jedno přání: jít pryč od Rusů

Nejdřív rodina dorazila do Rakouska. Barbařina matka se rozhlédla v okolí a okamžitě se rozhodla, že tam nezůstanou.

/uws_images/firmy/083199/clanky/cizi-vlast-a-vlast-v-cizine-dva-sudetsti-nemci-kteri-se-vratili-domu/000002_h.jpg

Richard Richter

Tak celá rodina postupně šla dále a dále nahoru po Dunaji. Nikdo ji nezastavoval, jen jedna ruská vojačka dala matce kus papíru s příkazem vrátit se do tábora. Matka to ignorovala a vedla za sebou rodinu dále a dále nahoru po řece. Měla jen jedno přání: jít pryč od Rusů. Slyšela o nich nejhorší věci, třeba že zabírali děti, kterým bylo více než šest let. Z tohoto důvodu všem říkala, že Barbaře a jejímu dvojčeti bylo o rok méně, což poté moc překvapilo zubaře.

Jana Masaryka považuje za hrdinu

Přechod do americké zóny byl uzavřený, ale v noci je tam sovětský voják pustil, protože ho o to matka úpěnlivě prosila. Zůstali v rakouském Ennsu pět let. V tuto dobu se vrátil i Barbařin otec. Byl považován za nezbytného pracovníka, protože byl odpovědný za chemické fabriky ve východním Německu a Polsku. Během služební cesty do Prahy ho zajali. Díky Janu Masarykovi ho propustili a od té doby rodina Barbary Breindl považuje Jana Masaryka za hrdinu.

S příručním zavazadlem do Německa

Rodina Richterových musela opustit domovinu v srpnu 1946. Richardu Richterovi tehdy bylo sedm let a dva měsíce. Mohli vzít s sebou jen dvacet kilo a odvezli je na nádraží. Richard Richter si pamatuje, jak ho někdo vhodil do vlaku a jak se uhodil do hlavy o zeď. V Drážďanech museli přestoupit a pokračovali cestu nákladním vlakem, kterým obvykle převáželi uhlí. Pamatuje si, že tam nahoře foukal silný vítr. Poté dorazili do Durynska. Na nádraží čekalo hodně lidí, kteří chtěli přijmout vyhnané. Rodinu Richterových ubytovala vdova. Matka Richarda Richtera byla také vdova a otce on neznal. Zemřel, když jeho synovi byly dva roky.

Most mezi Čechy a Němci

Na otázku, kde je jeho vlast, Richard Richter odpovídá, že ji nemá.

/uws_images/firmy/083199/clanky/cizi-vlast-a-vlast-v-cizine-dva-sudetsti-nemci-kteri-se-vratili-domu/000003_h.jpg

Barbara Edith Breindl

Konfrontovali ho různé výtky z okolí, třeba, jak se může vrátit k těm, kteří ho vyhnali. Na to ale Richard Richter odpovídá, že ti, kteří ho vyhnali, už v České republice nežijí. Říká, že staví most mezi dvěma národy a má s Čechy dobré vztahy. Mezi Čechy má hodně přátel. Jedním z nich byl i Václav Havel, s nímž se seznámil v Domě Jana Husa v Kostnici.

Zůstat doma navždy

Barbara Breindl si pamatuje, jak se v rodině hovořilo o tom, kde je domov, kde je vlast. Jako dítě s tím ovšem nikdy neměla problém, že žije jinde. V padesáti pěti letech dostala neoprávněnou výpověď a vůbec nevěděla, co dále. V tuto dobu se zamýšlela nad tím, že by se ráda vrátila do vlasti. Bylo to již po roce 1989. Pět let pracovala v Praze v německy hovořící katolické obci a rozhodla se, že chce zůstat v České republice navždy. Dočkala se, až Česká republika v roce 2004 vstoupila do Evropské unie a od té doby již jedenáct let žije v Brně. Brno považuje za vlast. Na otázku, co je domov, odpovídá, že to je místo, se kterým člověk je emocionálně spojen, kde jsou vidět stopy minulosti. Také podle Barbory Breindl jsou důležité hroby. Mrtví nebyli vyhnáni. Byla na hřbitově, kde je pohřben její praprastrýc. Jeho jméno již tam není, ale stále tam leží. Barbara Breindl chce zůstat v České republice navždy, zemřít a být pohřbena na území své „cizí vlasti“.

„Nejsem Němka na Moravě, jsem německá Moravanka“

Cizí především kvůli jazyku. Barbara Breindl se učí česky od začátku a každé ráno čte české noviny. Nikdy nenavštěvovala jazykový kurz, protože nejdřív neměla čas a poté si to finančně nemohla dovolit. Nejraději by se učila česky jako dítě a ptala by se matky, jak se řekne toto a jak se jmenuje toto. Ale matka již bohužel nežije. Občas má dojem, že mluví česky plynně, ale někdy jí Češi nerozumí. Identifikuje se ne s Němkou na Moravě, ale s německou Moravankou. Její předci žili na Moravě více než dvě stě let.
V České republice se člověk může obejít i bez češtiny Podle Richarda Richtera jazyk je velkým problémem všude na světě a nejdůležitější je, aby se člověk co nejrychleji naučil čísla. Byl v různých státech, ale mluví jen německy a švábským nářečím. Česky se trochu učil, ale bohužel nemluví. Říká, že se v České republice člověk může obejít i bez češtiny. Je přece hodně Čechů, kteří mluví německy.

Nechat tmu za sebou a jít do světlé budoucnosti

Sedmdesát let po pochodu smrti se Barbara Breindl zúčastnila pochodu pro život. 30. května 2015 se setkalo více než pět set lidí v Pohořelicích a vzpomněli si na více než třicet tisíc Němců, kteří byli po 2. světové válce násilně odsunuti z jižní Moravy do Rakouska. Barbara Breindl si vzpomíná, že byla bouřka, stejně jako i před sedmdesáti lety. Až bouřka skončila, účastníci pochodu pro život šli dále. Barbara Breindl si pamatuje, že za nimi byla černá oblaka a vpředu bylo světlé a jasné nebe. To je podle ní docela symbolické: Nechat tmu za sebou a jít do světlé budoucnosti. „To byla dobrá režie shora. Díky Bohu.“

Autor: Olga Vorobyeva, Rusko

Fotogalerie

Komentáře

Váš komentář článku...

Zadejte vaše jméno
Zadejte váš email
Zadejte komentář
ARCHIV ZPRÁV
28.08.2015 00:00



0 +
 

Hlavní zprávy