Rudolf Kremlička patří k významným osobnostem českého moderního malířství první poloviny 20. století zejména v oblasti figurální malby a krajinných kompozic a jeho jméno se zapsalo do dějin výtvarného umění nejen v českém, ale i evropském kontextu.
„Výstava představuje v reprezentativním průřezu Kremličkovo malířské dílo, charakterizované prolínáním figurálních motivů s krajinomalbou. Jádro expozice se odvíjí od děl nacházejících se ve sbírce zlínské galerie, které obohacují téměř čtyři desítky obrazů zapůjčených z předních sbírkových institucí v čele s Národní galerií v Praze, Moravskou galerií v Brně, Západočeskou galerií v Plzni nebo Galerií výtvarného umění v Ostravě,“ přibližuje kurátorka Jana Bojanovská.
Na výstavě jsou zastoupeny Kremličkovy práce ze všech etap jeho tvůrčí činnosti. „Nejranější tvorbu prezentují žánrové postavy z pražského i venkovského prostředí, které autor vytvářel pod vlivem akademického studia u Hanuše Schwaigra (1907-1910). Vrcholná tvůrčí perioda, uvozená rokem 1915, zahrnuje řadu virtuózních variací ženských postav. Procházejí umělcovými obrazy s náměty tanečnic, myček a zejména toalet, které zpodobují upravující se či osušující se nahé ženy v uzavřené místnosti. Důležité těžiště vrcholného díla v expozici spoluutváří krajinářská tvorba. Vycházela z bezprostředních zážitků získávaných na různých místech rodné země, ale také během oblíbených zahraničních cest. Její proměnlivé pojetí sahá od teskně laděných krajinných celků v mnoha odstínech zelené až po jasné zářivé tóny maleb inspirovaných pobytem v Itálii. Výstava rovněž přiblíží Kremličku jako vynikajícího portrétistu, jenž pracoval na reprezentativních zakázkách od soukromých osob, ale i státních institucí,“ dodává Jana Bojanovská.
Výstava bude přístupná do 27. srpna letošního roku.
Rudolf Kremlička
1886 Rudolf Kremlička se narodil 19. června v Kolíně nad Labem jako druhý ze čtyř synů dvorního rady Ludvíka Kremličky a Marie Kremličkové, rozené Brdlíkové.
1900-1905 Navštěvoval gymnázium na Královských Vinohradech.
1905 Začal studovat na Akademii výtvarných umění v Praze, nejdříve u Vlaha Bukovace a Bohumíra Roubalíka.
1906 Navštívil Mnichov, studoval díla v Pinakotéce a Kupferstichkabinetu.
1907 Přešel do speciální malířské školy Hanuše Schwaigra, u něhož zůstal až do roku 1910.
1909 Pro pivnici U Šenfloků na pražském Václavském náměstí vytvořil drobné žánrové obrázky různých společenských typů nabízejících zde své zboží a služby.
1910 Od května do srpna pracoval v Kameničkách, kam se nadále průběžně vracel po více než deset let. Na podzim odjel na první stipendijní cestu do Holandska a Paříže.
1911 Na podzim podnikl druhou cestu do Holandska.
1912 Od ledna do dubna žil v Paříži.
1913-1914 Od listopadu do dubna pobýval v Petrohradu, navštívil i Moskvu.
1915 Navázal pravidelné kontakty se svými vrstevníky, s nimiž v roce 1918 spoluzaložil skupinu Tvrdošíjní. Navštívil Turnovsko a Český ráj.
1916 Stal se členem Spolku výtvarných umělců Mánes.
1917 Seznámil se s Marií Martou Svatkovou (nar. 1897), se kterou se roku 1920 oženil.
1919 Na zakázku Památníku odboje odjel malovat na Slovensko v rámci projektu obrazů legionářských bojišť.
1920 Začal vydávat v Musaionu úryvky svých textů Z deníku.
1921-1922 Působil jako výpomocný profesor na Státní odborné škole grafické v Praze.
1922 Podnikl studijní cestu po Německu.
1924 Stal se členem vídeňského uměleckého svazu Hagen. V létě maloval v Orlických horách v Rokytnici. V říjnu odjel přes Vídeň do Paříže.
1925 V létě maloval na Šumavě.
1926 V dubnu odjel na šestitýdenní pobyt do Itálie, navštívil zejména Florencii a Pisu. V létě pracoval na souboru lavírovaných kreseb z Pojizeří.
1927 Od června do července pobýval v Itálii, odkud se vrátil přes Istrii.
1928 Navštívil Holandsko. Nedbal zákazu SVU Mánes tisknout práce v Musaionu, pokládaného za konkurenci spolkového časopisu Volné směry.
1929 5. dubna opustil SVU Mánes spolu s dalšími sedmi členy. Podnikl cestu do severní Itálie, Jugoslávie, Rakouska a Maďarska. V létě krátce pobýval ve Vídni, odkud zajížděl do Alp.
1930 Na jaře podnikl s manželkou cestu do Francie. Stal se členem Umělecké besedy.
1931 13. srpna těžce onemocněl. Podrobil se operaci ve frývaldovské nemocnici.
1932 Umělecká beseda uspořádala v Obecním domě soubornou výstavu Kremličkovy tvorby z let 1915-1932. V dubnu se podrobil druhé operaci na klinice v Praze-Podolí, kde 3. června zemřel.
