V 17.00 bude zahájena výstava obrazů Michala Kadlečka, která spojuje poprvé dva autorovy obrazové cykly („Šťasten je ten, kdo zapomene na všechno, co už nelze změnit. Je opravdu šťasten ten, kdo zapomene…?“ z let 1996–98 a „Nejžhavější místa v pekle jsou vyhrazena těm, kdo vidí bezpráví a mlčí.“ z let 1998–2001), zabývající se naší novodobou historií a především soužitím lidí různých národností na našem území od I. světové války až po jeho tragické ukončení během II. světové války a po ní. Obrazy připomínají zapomenuté nebo schválně zamlčené osudy a události a svými velkými formáty umožňují divákovi „vstoupit“ do zobrazené situace, představit si ji „na vlastní kůži“. Názvy obrazů často kontrastují se zobrazenými náměty, a tím navozují otázky, na které by si měl návštěvník sám odpovědět.
Michal Kadleček studoval na pražské AVU v Ateliéru monumentální tvorby pod vedením prof. Aleše Veselého. Kromě malby, kresby a grafiky se zabýval i konceptuálními projekty na záchranu či obnovu devastovaných území v okolí Lemberka a Mostu. Během těchto prací se poprvé seznámil se sudetskou krajinou a historií, které se potom delší dobu věnoval (cesty, studium, kontakty s pamětníky, mezinárodní setkání a sympozia). Z této doby pocházejí oba vystavené obrazové cykly. V současné době se autor věnuje malbě, která volně navazuje na žánrovou malbu přelomu 19. a 20. století, a vážně míněné malbě pro děti. Postavy, často mytické nebo pohádkové, zasazené do reálné krajiny, vytvářejí neobvyklé vztahy, které podtrhuje i název obrazu, ať už tím, že s námětem zdánlivě kontrastuje, nebo do něj vkládá zárodek příběhu, děje.
Výstavu si zájemci mohou prohlédnout do 2. dubna.
Vernisáž druhé expozice začíná v 18.00 a výstava zkoumá odlišné způsoby komunikace a jejich neustálou proměnu. „Tři mladí umělci pocházejí z trochu odlišných prostředí (výtvarné umění, skladba a mediální design), ovšem v poslední době jejich projekty souvisejí se zvukem, hlukem, poslechem a tématem ticha. Tím, co je spojuje, je jejich zájem o zvuk jakožto stopu či znak, něco, co lze sbírat, organizovat a poté znovu šířit a rozvíjet. Zajímá je pohyb zvuku a to, jak se spojuje s dynamikou našeho každodenního života. Výstava je poetickým zkoumáním procesu poslouchání, komunikování a experimentuje s hranicemi mezi zvukem a tichem, od mikro k makro měřítku. Nepřímo se důležitými aspekty výstavy stává také migrace a mobilita, neboť propojuje osobní, technické a psychologické aspekty samotného pohybu.
Zvuková instalace Pétera Tornyaie a Krisztiána Kertészse zkoumá dědictví maďarského skladatele Bély Bartóka a jeho sbírku lidových písní, Ábris Gryllus představuje experimentální audiovizuální dílo, zkoumající vzorce a rytmy lidského chování a video Laurena Tortila se zabývá historií parabolické antény ve Francii, kde byla v roce 1962 používaná k zachycení prvních transatlantických televizních signálů,“ přibližuje Lenka Dolanová z Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě. Expozice bude přístupná do 23. dubna.
