„Název výstavy Denisy Krausové, Hořící brambor, evokuje cosi známého, blízkého; brambor jako jednu ze základních složek naší stravy, ještě nedávno doménu a symbol Vysočiny, půdu, zemitost, brambory pečené v popelu a s nimi romantizující aluze na obecnou historii i osobní vzpomínky, ale také horký brambor, věc, se kterou si neumíme poradit, a tak se ji snažíme co nejrychleji předat dál. Jenže tenhle brambor hoří. A tím končí všechna hřejivá blízkost. Domnívané porozumění známé situaci je narušeno, vyšinuto k okraji. Tomu přispívá zejména naznačená neukončenost děje, nikoli spálený brambor, ale probíhající hoření, plamen transformační změny,“ přibližuje Petr Kovář, kurátor výstavy, který vernisáž ve čtvrtek v 17.00 zahájí.
Autorka podle slov Petra Kováře čerpá z odkazu holandských mistrů stejně jako z insitního umění. „Do zdánlivě statických a nekonfliktních scén zátiší s ovocem a květinami Denisa Krausová vkládá tuto znejišťující, proměnlivou přítomnost hoření. Nenahrávají našemu vědění o zátiší, abychom mohli být s pozorováním rychle hotovi. Nutí nás k revizi. Zátiší v sobě akcentuje ticho. Ticho neživých předmětů ponechaných sice bez přítomnosti života, ale život sekundárně zobrazujících jako jeho otisk, zprávu. Tak i malby Denisy Krausové nesou autorčina osobní vyprávění, ale zobrazené objekty se svou formou, výrazem, nebo jen sousedstvím svérázně ujímají výkladu. Živá zátiší, rozestupující se pro revizi našeho nevědění; formulovaná nejčastěji jako pugety tematicky mění jednoduchá klišé; květina v botě, v kleci, květinou je kopřiva nebo jen stín, lebka, citrón, místo květu kelímek. Ale plamen transformace prostupuje i strukturu věcí a tím i řád malířské iluze, když pod rouškou (povrchem) jedné věci vstupuje do obrazu věc jiná. Obraz se tak mění v dynamickou hru. To je fakt. Nicméně pozoruhodné je pozorování, že efektu metamorfické hry, té divácké obraz spoluutvářející nejistoty, co je skutečně pod kterým povrchem, obalem skryto, je dosaženo i bez průvodního textu. Ryze malířskými prostředky,“ dodává Petr Kovář.