Návštěvníkům přečetla úsměvné úryvky ze svého dětství, ale nezanevřela ani na žánr jí vlastní a ve vzpomínkách se vrátila do španělské Corridy na býčí zápasy. Zmínila také kapitolu Čekání na postavy, v níž vysvětluje tvůrčí procesy předchozích knížek, jako například Perchta z Rožmberka aneb
Bílá paní či Necestou slečny H. a dnešní Afrikou. „Perchta i slečna Hlaváčková si mě našly samy. Přišla jsem k jejich osudu náhodou a měla jsem pocit, jako by mi samy dávaly najevo, že chtějí, aby ostatní znali jejich životní příběh,“ vysvětlila autorka. Možná právě proto se rozhodla tentokrát zpracovat ten svůj. „Zatím ke mně nikdo další nepřišel, tak uvidíme,“ uzavřela s úsměvem Kriseová.
Autor: Vendula Kadlecová
