Michal Kadleček bude hovořit o setkání s pamětníky a o zkušenostech s vystavováním obrazových cyklů Šťasten je ten, kdo zapomene na všechno, co už nelze změnit. Je opravdu šťasten ten, kdo zapomene…? z let 1996–98 a Nejžhavější místa v pekle jsou vyhrazena těm, kdo vidí bezpráví a mlčí z let 1998–2001 a reakcích na ně.
Výstava spojuje poprvé dva autorovy obrazové cykly (Šťasten je ten, kdo zapomene na všechno, co už nelze změnit. Je opravdu šťasten ten, kdo zapomene…? z let 1996–98 a Nejžhavější místa v pekle jsou vyhrazena těm, kdo vidí bezpráví a mlčí z let 1998–2001), zabývající se naší novodobou historií a především soužitím lidí různých národností na našem území od první světové války až po jeho tragické ukončení během druhé světové války a po ní. Obrazy připomínají zapomenuté nebo schválně zamlčené osudy a události a svými velkými formáty umožňují divákovi vstoupit do zobrazené situace, představit si ji na vlastní kůži. Názvy obrazů často kontrastují se zobrazenými náměty, a tím navozují otázky, na které by si měl návštěvník sám odpovědět.
Michal Kadleček studoval na pražské AVU v Ateliéru monumentální tvorby pod vedením prof. Aleše Veselého. Kromě malby, kresby a grafiky se zabýval i konceptuálními projekty na záchranu či obnovu devastovaných území v okolí Lemberka a Mostu. Během těchto prací se poprvé seznámil se sudetskou krajinou a historií, které se potom delší dobu věnoval (cesty, studium, kontakty s pamětníky, mezinárodní setkání a sympozia). Z této doby pocházejí oba vystavené obrazové cykly. V současné době se autor věnuje malbě, která volně navazuje na žánrovou malbu přelomu 19. a 20. století, a vážně míněné malbě pro děti. Postavy, často mytické nebo pohádkové, zasazené do reálné krajiny, vytvářejí neobvyklé vztahy, které podtrhuje i název obrazu, ať už tím, že s námětem zdánlivě kontrastuje, nebo do něj vkládá zárodek příběhu, děje.
