Rodačku z Lipníka u Třebíče (5. 10. 1936) představila v pořadu s názvem Můj kraj, sestaveného z krátkých ukázek z tvorby spisovatelky a za hudebního doprovodu Petra Hudečka, Lenka Schreiberová, herečka Horáckého divadla v Jihlavě.
Básnířka a prozaička Ludmila Klukanová byla za svoji literární činnost oceněna řadou významných osobností českého kulturního a společenského života, mezi nimiž například spisovatelem Jiřím Stránským. Část její tvorby tvoří i publikační činnost. Od roku 1964 publikovala v okresních novinách Jiskra (Jihlava), později v Hostu do domu, v Sešitech pro mladou literaturu, ve Světě práce, v Rovnosti (od sklonku 70. let), v Literárním měsíčníku, v Ostravském kulturním měsíčníku, dále v Tvorbě, ROKu, Lidových novinách, Literárních novinách aj. Československý rozhlas Brno uvedl mj. básnickou skladbu Sedm ptáků (1984). Na texty jejích básní složil hudební skladatel Jiří Matys dívčí sbory Ještě se nevracím (1985) a cyklus Vysočině (1991).
Nelze nepřipomenout i její zapojení do společenského dění, po listopadu 1989 působila jako tisková mluvčí jihlavského Občanského fóra, zasadila se o obnovu Jihlavských listů, v jejichž redakci následně do roku 1991 pracovala.
V roce 2002 Cenou Rady města Jihlavy a v roce 2006 Cenou města Jihlavy. Ludmila Klukanová je členkou Obce spisovatelů, PEN klubu a členkou Společnosti Otokara Březiny v Jaroměřicích nad Rokytnou.
Prozaická tvorba Ludmily Klukanové je lyrická, drobnější útvary mají charakter básní v próze. Ve své tvorbě se opírá o dětské vzpomínky na západomoravskou krajinu, hledá a nachází problémy, které člověk během svého života a souznění s přírodou řeší, vyznává se z lásky ke kraji, v němž se narodila, vyrůstala a žije. Hledá lidský ideál, který vidí v lásce lidí k sobě navzájem. Elementární hodnoty života spatřuje v jistotě domova. Připomíná také nelehká období novodobé historie, zvláště události druhé světové války a 50. let toho století, nešetří slovy nejen chvály, ale i kritiky, je realistická, stejně jako empatická a vnímavá.
K nejznámnějším beletristickým dílům patří například Jezírka (1991), Na štítu bylo vytesáno kolo (1984), Remonta (1986), První generace města (1990), Denica (1990), Slep mi klíč (1990), Z pohádkových končin (1993), Například jeden život (vyprávění politického vězně A. Štěpánka, 1998), Zasklené krajiny (2000), Konce kolověku (2001), Jihlava Gustavu Mahlerovi (2000), Kápě a lev (pověsti z Třebíčska, 2001). Je též autorkou mnoha beletristických příspěvků, studií a článků.
Jaroměřice nad Rokytnou se staly jedním z míst oslav životního jubilea Ludmily Klukanové podle jejích vlastních slov proto, že jsou jednak místem odpočinku básníka, esejisty a humanisty Otokara Březiny (†1929), s nímž se osobně znal její otec a kterého si ona sama velmi váží a mnohdy se právě jím inspiruje, také proto, že se v Jaroměřicích nad Rokytnou nachází a je činné Muzeum Otokara Březiny a město je sídlem Společnosti Otokara Březiny, k jejímž členům jubilantka patří. A neposledně také i proto, aby na významného českého básníka a spisovatele symbolismu nevzpomínala jenom ve svém rodišti, ale přímo v místě, kde je pochován a kde je jeho památka stále živá.
Jubilantku přišly pozdravit do Violy na dvě desítky gratulantů, především členů Společnosti Otokara Březiny. Slavnostní odpoledne ukončily gratulace, květiny, malá pozornost a slova díků z úst předsedy Společnosti Jiřího Höfra.
