Kostel nedaleko festivalového centra rozezvučela pozoruhodná česko-rakouská hudební improvizace, do níž se fascinovaně zaposlouchal i Godfrey Reggio. Debatovalo se o vlivu nových médií na podobu kulturní publicistiky.
Káva a univerzální filmová řeč
Pravidelná snídaně s hosty a autory Filmových korespondencí v neděli víc než názorně ukázala, v čem spočívá jedinečnost celého projektu, iniciovaného barcelonským centrem pro současnou kulturu.
Tentokrát přišli pohovořit a posnídat s návštěvníky hned dva dopisovatelé. „Rád bych ocitoval Victora Erice, který v Locarnu poznamenal, že nás všechny spojuje společný jazyk, filmová řeč,“ řekl úvodem
Jaime Rosales v rodné španělštině. Z té jeho slova přes dva překladatele a zprostředkující češtinu putovala k čínskému dokumentaristovi
Wang Bingovi. Více důkazů o univerzálnosti filmového jazyka, jímž si oba dotyční spolu dopisovali, netřeba. „Jsme z různých zemí a navzájem si nerozumíme, ale pomocí filmu spolu můžeme hovořit,“ pokračoval Rosales. Wang Bing poznamenal, že až tato zvláštní zkušenost ho donutila vidět za filmy i dalšího konkrétního člověka, kterému své filmy adresuje. „Poprvé jsem zažil podobný, opravdu jedinečný vztah.“ Ve své odpolední Masterclass
Jaime Rosales hovořil i o tom, že film nemůže nic změnit. „Angažovaný film nemá smysl. Jeho režisér není skutečným filmařem. Nevím, co chci přesně sdělit, proto tvořím filmy.“
Improvizace v kostele
Pod několikametrovým obrazem Bohuslava Reynka v kostele Povýšení sv. Kříže se rozezněl ojedinělý koncert.
Improvizátor
Ivan Palacký, hrající na pletací stroj Dopleta a drobné objekty, spolu s rakouským multiinstrumentalistou
Burkhardem Stanglem ohromili publikum jedinečným zážitkem, důkazem, že ta nejlepší hudba vzchází z ticha. Tento hudební protějšek experimentální sekce Fascinace překonával hranice žánrů a komunikoval s posluchači tím nejčistším způsobem. Jedním z fascinovaných posluchačů byl i mlčky stojící, osamocený a zcela soustředěný Godfrey Reggio.
Jak nová média ovlivňují psaní o filmu?
„Musíme si uvědomit, že internetová média si žádají zvláštní přístup a nemohou být pouhým "překlopením" obsahu, který se objevuje v tištěné formě,“ tak zněl jeden ze závěrů debaty o povaze kulturní publicistiky v době internetu.
Novináři
Peter Belsito z Indiewire,
Bartek Czatoryski píšící mimo jiné pro weby Onet.pl, Filmweb či Gazeta.pl,
Domenico La Porta ze serveru Cineuropa a
Chris Campbell z amerického Nonfics se dotkli mnoha zásadních témat dneška. Od nutnosti reflektovat nový způsob konzumování informací a pracovat se sociálními sítěmi, přes potřebu specializovat obsah na míru čtenářům, až po otázku, zda a jak nová média přispívají k demokratizaci informačních zdrojů. Nová média jsou podle diskutujících relevantním novinářským prostorem, který navíc dovoluje experimentovat s délkou i formou textů.
Vrcholy pondělního programu
„Reagování na životní okolnosti pomocí kamery mě provázelo na cestách po několik měsíců.
Hodně jsem přemýšlel o kameramanech bratří Lumiérů, kteří takto cestovali, osamoceně, jen s kamerou. A také jsem přemýšlel o tobě, možná o jednom z posledních, kdo patří k podobnému druhu,“ adresuje svůj první filmový dopis meditativní režisér
José Luis Guerin legendě newyorské avantgardy Jonasu Mekasovi. Na pondělní pozdní snídani v rámci Filmových korespondencí pohovoří jistě i o této zvláštní intimitě filmového média. Masterclass
Petera Tscherkasskyho, který spolu se ženou
Eve Heller rozhoduje o vítězi experimentální sekce Fascinace, naopak ukáže, jak se pracuje s úplně opačným filmovým materiálem, s archivy a found footage, jejichž vznik nemá filmař vůbec ve své moci. Snímek
O násilí ovlivněný tezemi vlivného politického myslitele
Frantze Fanona také pracuje s found footage, tyto místy šokující záběry z francouzsko-alžírské války doplňují Fanonovy stále aktuální myšlenky, předčítané Lauryn Hill.
Takřka neznámá krátkometrážní dokumentární tvorba
Alaina Resnaise se představí v podvečerním bloku. Filmy o slavných výtvarnících i o umělé hmotě ukazují původ svébytné tvůrčí poetiky, s jejíž pomocí se letos zesnulý velikán světové kinematografie vyrovnával s věčnými tématy, jako je povaha času, i s neotřelým přístupem k filmovému vyprávění.
Obtížnému tématu stáří a umírání blízké osoby se věnuje rumunský experimentátor s různými formáty
Daniel Djamo ve filmu
Poslední rok ve 114 minutách. Jde o formálně syrovou a zároveň maximálně upřímnou výpověď.
Kidlat Tahimik uvede svůj nejslavnější film
Navoněná noční můra. Film, který stál u zrodu nezávislé filipínské kinematografie, spojuje politicko-společenská témata s hravostí a až alchymistickým přístupem k tvorbě. Snímek zcela zaslouženě získal 3 ceny na festivalu v Berlíně a odstartoval Kidlatovu mezinárodní kariéru.
Želimir Žilnik a s vervou vedené sondy na okraj společnosti
V bloku snímků na pomezí reportáže a avantgardy se naplno projeví, že estetika a sociální zájmy mohou jít ruku v ruce. V Černém filmu si Žilnik pozval domů šest bezdomovců, v Nezaměstnaných nahlíží na všednodenní život bezprizorních dělníků, Inventář zkoumá mezipatro jednoho činžovního domu a Pirika ve filmu se vrací k osudům jedné z hrdinek Žilnikovy rané tvorby. Doku-drama z podzimu života se potkává s minimalistickou reportáží, se sondou do bezútěšnosti sociálního systému či ironickým komentářem.
Autor: Tomáš Stejskal
Fotogalerie
Komentáře
Sdílet článek
