Nechceme být stodvacetiletými dinosaury, ale některé tradice je potřeba ctít, říká Martin Podzimek

0

podzimek a synové, stavebnictví, třešť, vysočina, jihlavsko


Firma Podzimek a synové minulý rok oslavila sto dvacet let od svého založení. Za tu dobu získala mnoho ocenění, včetně Stavební firmy roku nebo čelní umístění v sekci Doprava a stavebnictví v žebříčku Českých sto nejlepších. Hlavička Podzimek zaštiťuje pět společností. Ve vedení firmy je nyní pátá generace v čele s ředitelem Martinem Podzimkem.

Jaký projekt minulého roku považujete za nejzdařilejší-na který jste nejvíc pyšný?
Z minulého roku se mi vybaví projekt přesahující hranice stavební, strojírenské i dřevařské firmy - mám na mysli oslavy 120. výročí založení naší firmy v roce 1886. Oslavám byl tento rok opravdu zasvěcen a jednalo se o roční směnu navíc co se příprav, realizace i dozvuků týká. Slavili jsme celé září, a to se zaměstnanci, obchodními partnery, přáteli a sousedy, natřikrát. Nejdříve jsme ocenili zaměstnance, následně upořádali obrovskou „filmovou party“ (oslava pro obchodní partnery byla koncipována jako návštěva na filmovém place, kde probíhá natáčení) v areálu firem a vše vyvrcholilo Cihelnou. Podílela se na tom velká spousta našich zaměstnanců a nadšenců a bylo to velkolepé, alespoń dle reakcí, které následovaly. Mám z toho opravdu dobrý pocit a jsem vděčný všem, co se na tom podíleli. 

K filosofii firmy patří respekt ke konzervativním hodnotám podnikání a důraz na dobré mezilidské vztahy. Dá se i dnes řídit úspěšná firma postavená na těchto hodnotách?
Máte pravdu, že je to čím dál větší úkol. Nechceme být stodvacetiletými dinosaury, zpátečníky bránícími se vývojovým změnám, nicméně některé staré dobré ctnosti jako čestné podání ruky, jednání na rovinu, slušné mezilidské vztahy, odpovědnost a pokora k práci i životu, ty bych já osobně tuze rád udržel při životě. V dnešní době jde však mnohdy spíš o jejich resuscitaci, zejména v prostředí stavebního podnikání, které se v naší zemí změnilo tak výrazně  a nedobře, že i sám sobě připadám čím dál častěji jako naivní idealista.

Jakého z mnoha ocenění udělených firmě si nejvíce vážíte?
Ocenění se nám v naší novodobé historii dostalo spousty a jsem tím pokaždé zaskočen a ohromen. Vážíme si jich všech, ať to byly Stavby roku, umístění v žebříčku Českých sto nejlepších nebo ocenění Stavební firma roku. Vždy to znamená, že si někdo všiml naší práce, že někoho zaujalo, co jsme udělali, a že si myslí, že to děláme dobře. Pochvala vždy zahřeje a nabije novou energií. Umístění mezi nejlepšími stavebními firmami v naší zemi, kterých tu je spousta a jsou mnohdy mnohem větší a silnější, mě osobně vždy naplní hrdostí.

Co se změnilo od doby, kdy jste firmu přebíral?
Spousta věcí a bohužel k horšímu. Záhy po mém převzetí stavební firmy udeřila hospodářská krize, nikdo z nás na to nebyl připraven, a bohužel stavebnictví schytalo ten největší nápor. Druhá rovina, která se stále mění a opět k horšímu je atmosféra v oboru - potažmo ve společnosti, obchodní podmínky, smluvní vztahy, etika podnikání. Tady si krizi vytváříme sami, možná přímo peklo. Stavebnictví se stává nepropustnou džunglí, kde vládne právo silnějšího, ne nejlepšího, ne nejmorálnějšího, jen toho, kdo má nejsilnější žaludek a pozici.

Kde vidíte firmu za deset let?
Stále na českém trhu, což se může jevit, vzhledem k vývoji v oboru, jako nevídaný optimismus. Sám se čím dál častěji zabývám myšlenkou, že stavebnictví čeká v následujícím desetiletí či dvou zásadní transformace. Myslím si, že i tento obor lidské činnosti výrazně zasáhne robotizace. Lidská práce bude stále častěji nahrazována automaty. Nyní to zní možná přiliš odvážně, ale vývoj a problémy se kterými se obor potýká jsou toho jasným důkazem. Věřím, že naše firma zvládne i tento vývojový úsek.

Jaký největší problém dnes řešíte?
Největším každodenním problémem je nedostatek řemeslníků. Toto téma se poslední dobou skloňuje ve všech pádech a na všech úrovních, bohužel už později než pozdě. Potýkají se s tím problémem řemesla napříč spektrem - dřevaři, strojaři a i stavaři. Nacházíme se v situaci, kdy poslední z generací zručných pracantů a fachmanů odcházejí do důchodu a nástupci nejsou. Desetiletí studjního boomu vylidnilo učiliště a řemeslo ztratilo jméno i status. Zlaté české ručičky jsou mýtem. Myslím si, že snaha zadávat stavby za nejnižší ceny přináší své výsledky, protože nejnižší cenou je ta, kde někdo udělal chybu. Je to totiž největší záporná odchylka od správné ceny. A tuto chybu samozřejmě musí někdo zaplatit. Snaha o navýšení ceny je většinou marná, takže se často stává, že nápravu oné chyby schytá ten nejslabší - řemeslník. Potom se nemůžeme divit, že jsme mnoho malých firem a potažmo řemeslníků odradili od práce ve stavebnictví. Jsem si jist, že už teď nám tito řemeslníci chybí.

Co považujete za největší úspěch?
Osobně považuji za svůj úspěch vůbec to, že jsem ustál tlak náhlého převzetí firmy, zatíženého nenadálou rodinnou i podnikovou tragédií a dokázal ji stabilizovat do let dalších. To byla velká výzva, stejně tak nečekaná jako těžká. Abych však odlehčil - aktuálně si nejvíc užívám jiný soukromý úspěch, kdy se mi při šedesátém výročí od založení Střední průmyslové školy stavební v Dušní ulici v Praze, jejímž jsem absolventem,  dostalo cti být zmíněn jako jeden z významných nositelů jejího dobrého jména. To mě potěšilo. Vzpomínka na studentská léta hřeje celý život, tehdy jsme spíš užívali života, než plánovali budoucí ocenění, o to víc mě teď těší, že mezi tisíci absolventy slouží mé jméno jako reference.

Najdete si někdy čas také sám na sebe? Jaké jsou vaše koníčky?
Musím. Došel jsem věku a poznání, že to za mě opravdu nikdo jiný neudělá a že to dlužím sobě a především své rodině, která mi vytváří tak hřejivé zázemí. Bez nich by to podnikání ani život sám nebyly k životu. Stále velmi rád, i když s čím dál větší obezřetností ke své tělesné schránce, sportuji - kromě oblíbeného baseballu si uživám také hory - sjezdování, ale i sněžnice. Nadchly mě back country běžky, na nichž jsme před dvěma lety absolvovali dokonce túru v Laponsku za polární kruh. V okamžicích, kdy chci relaxovat tělo i mysl, si pak užívám svůj soukromý tropický skleník, to je skutečná očista ducha a návrat ke kořenům.



Související

Komentáře

Máte názor? Komentujte článek...

Zadejte vaše jméno
Zadejte váš email
Zadejte komentář
Opište kontrolní kód
Vysíláme živě.cz