Osmdesát let jaroměřické mlékárny

0

jaroměřice nad rokytnou, třebíčsko, mlékárna


V letošním roce oslavila mlékárna v Jaroměřicích nad Rokytnou osmdesát let. Za svou existenci poznala vzestupy i pády. Po mnoha peripetiích se v roce 2010 dostala opět do rukou českého majitele. Jaroměřická mlékárna je jednou z mála potravinářských společností, kterou od silného zahraničního vlastníka převzal český majitel. Ředitelem mlékárny je Bedřich. Štecher.

Ten vsadil na kvalitní suroviny a tradiční výrobu, investuje do nových technologií i stavebních úprav a v posledních letech zaměstnává i čím dál více lidí. Na otázky, jak se mlékárně daří a kam směřuje, odpovídá Bedřich Štecher, vlastník a ředitel Jaroměřické mlékárny.

Se stavbou mlékárny v Jaroměřicích nad Rokytnou se začalo v roce 1937. Tenkrát denně vykupovala 10 000 litrů mléka. V roce 1949 byla příkazem ministerstva zemědělství přičleněna k Mlékárně Zemědělské družiny v Moravských Budějovicích. Od té doby byla spojena s ostatními mlékárnami v regionu. V roce 1991 se Jaroměřická mlékárna osamostatnila a v roce 1994 byla privatizována. Tehdy přešla mlékárna nejprve pod Želetavské sýrárny, a.s. a poté tu působila francouzská firma Les Fromageries BEL. S ní do Jaroměřic nad Rokytnou přišel i Bedřich Štecher, který se následně s vedením BEL dohodl na odkoupení mlékárny.

Jak se dnes daří Jaroměřické mlékárně?
Dobře, máme kolem 130 zaměstnanců. Denně zpracováváme kolem 110 000 litrů mléka, vyrobíme deset tun tvarohu, šest tun eidamu a přibližně sedm tun tradičních pomazánkových a žervé. Postavili jsme udírnu, v poslední době výrazně investujeme do technologií. Náš archivní sýr, žervé i tradiční pomazánkové šunka-cibulka se pyšní oceněním Regionální potravina Kraje Vysočina. I naše další výrobky sklízí chválu jak u odborníků, tak u běžných spotřebitelů. Nemáme ambice být největší, láká nás být nejlepší.

V čem je dnes hůře než dříve?
Mlékařina je tvrdý byznys. Malé mlékárny to nemají jednoduché. Je čím dál těžší dostat na trh jakoukoliv novinku. Máme spoustu nápadů, ale prosadit u velkých řetězců, aby začaly prodávat něco nového, je extrémně obtížné. Ztížily se obchodní podmínky a řetězce tlačí na cenu čím dál víc.

Jakým způsobem oslavila Jaroměřická mlékárna 80. narozeniny?
Dalo by se říct, že v rodinném kruhu. Současné i bývalé zaměstnance, asi 200 lidí, jsme pozvali na krásně zrekonstruované jaroměřické koupaliště. Přijeli i někteří dodavatelé mléka a naše veterinářka. Nejstarším hostem byla devadesátiletá paní. Měli jsme připravené soutěže – soutěžilo se například o nejlepší koláč či slané pečivo z našeho tvarohu. Vybírali jsme mezi 25 druhy.

Je osmdesát let na mlékárnu málo, nebo hodně?
Myslím, že je to opravdu dost. Uvědomte si všechna ta období, kterými mlékárna musela projít – od první republiky přes komunisty a následnou privatizaci až k dnešní vysoce konkurenční době. Třeba na severovýchodě Čech se žádná mlékárna neudržela. Na Vysočině byly mlékárny menší, a tak jich zůstalo víc.

Čím se snažíte odlišit od konkurence?
Naše mlékárna není moc velká. Rozhodli jsme se proto vsadit na kvalitní suroviny a tradiční výrobní procesy. Mléko kupujeme jen od místních farmářů, nepoužíváme žádné konzervanty, umělá barviva ani sladidla. Naše výrobky jsou poctivé a české. Věříme, že lidé takovýmto produktům budou dávat čím dál více přednost.

Proč jste se rozhodl Jaroměřickou mlékárnu od francouzské společnosti Les Fromageries BEL v roce 2010 odkoupit?
Ve firmě BEL jsem pracoval už od jejího vstupu na český trh, tedy od roku 2000. Deset let mi stačilo. Chtěl jsem zkusit něco jiného. BEL avizoval prodej Jaroměřické mlékárny už na začátku roku. Prý nesplnila jeho očekávání. Zájemců bylo dost, ale jednání se táhla. Tak jsem se spojil se svým tehdejším kolegou a poměrně rychle jsme s vedením BEL dohodli společný odkup. Věřili jsme, že dokážeme mlékárnu znovu postavit na nohy. V regionu má dlouhou tradici a její výrobní portfolio lze dobře umístit na trh. Později jsem se s kolegou dohodl a vedení mlékárny převzal sám. Určitě svého rozhodnutí nelituji.

Bedřich Štecher se narodil v roce 1953 v Turnově v Českém ráji. V Praze žije od svých patnácti let. Jak sám říká, původním vzděláním je hospodský. Vystudoval totiž střední hotelovou školu. Pak se mu ale prý nechtělo na vojnu, a tak se rozhodl studovat ještě vysokou. Jako hlavní obor si vybral ekonomii. Řadu let pracoval jako nákupčí podniku Drobné zboží Středočeský kraj. Jeho cesta k mlékárenství vedla přes Francii, kam se v 90. letech 20. století dostal na stáž organizovanou českým ministerstvem. Zde získal patřičné kontakty a zlepšil si svou francouzštinu. Po vítězství v konkurzu se stal prvním zaměstnancem francouzské firmy Danone v České republice. Následně přestoupil do společnosti Les Fromageries BEL. Od ní v roce 2010 koupil společně s Miroslavem Suchým Jaroměřickou mlékárnu. Od roku 2012 je jediným majitelem. Bedřich Štecher je ženatý, má dvě děti a čtyři vnuky. V mládí se věnoval horolezectví, dnes rád jezdí na kole.


Související

Komentáře

Máte názor? Komentujte článek...

Zadejte vaše jméno
Zadejte váš email
Zadejte komentář
Opište kontrolní kód
Vysíláme živě.cz