Srpen 1968 ukončil snahy Pražského jara o demokratizaci a uvolňování tehdejšího komunistického režimu. Z dočasného pobytu spřátelených vojsk se stalo 21 let. Reformního komunistu Alexandra Dubčeka nahradil ve vedení KSČ pragmatický Gustav Husák. Na několik dalších let neměla opozice šanci vyjádřit jakýkoliv odpor k režimu a demokracie si proto musela počkat až do listopadu 1989.
Československé veřejnosti je asi nejznámější osud Jana Palacha, který se demonstrativně na protest proti invazi upálil v lednu 1969. Jsou známy i další tuzemské oběti. Říkají vám ale něco jména Natalja Gorbaněvská, Ryszard Siwiec nebo Eliijahu Rips?
Za vaši a naši svobodu
Asi nejznámější reakce na okupaci ze zahraničí pochází z Moskvy. 25. srpna 1968 skupina osmi lidí na moskevském Rudém náměstí vzala osud do svých rukou a vyjádřila svůj nesouhlas s internacionální pomocí, jak Sovětský svaz svůj zásah vysvětloval. Mezi osmi statečnými byla i zmíněná Natalja Gorbaněvská, kterou tajná policie umístila do psychiatrické léčebny. Tento odpor vešel do historie i díky heslu, které skupina měla s sebou na transparentu a které znělo "Za vaši a naši svobodu".
Plný stadion, ale bez větší reakce
Polský úředník Ryszard Siwiec byl první živou pochodní ve Východním bloku. Absolvent filozofie spáchal sebevraždu na celostátních dožínkách na varšavském Stadionu Desetiletí 8. září 1968, kde byli přítomni i nejvyšší členové Komunistické strany Polska. Po uhašení ho převezli do nemocnice, ve které po čtyřech dnech zemřel – měl popáleniny na 85 procentech těla. Už předtím si připravil na magnetonovou pásku vzkaz - obviňuje v něm Moskvu, že chce rozpoutat další světovou válku. Přestože čin provedl na stadionu, nevzbudil větší pozornost a vládě se ho podařilo úspěně zamlčet. Proto se o něm veřejnost poprvé dozvěděla až díky polské redakci Svobodné Evropy na jaře 1969.
Záchrana na poslední chvíli
Další pochodeň měla vzplanout 13. dubna 1969, tentokrát v lotyšské Rize. Svůj nesouhlas s invazí tam chtěl vyjádřit student matematicko-fyzikálni fakulty Elijahu Rips, díky rychlému zásahu kolemjdoucích naštěstí utrpěl Elijjahu pouze malá zranění. Zatkla ho však KGB, půl roku byl vězněn a poté umístěn do psychiatrické léčebny v důsledku údajné schizofrenie. Po dvou letech ho propustili a po nátlaku mezinárodní matematické obce se mu podařilo dostat do Vídně a následně do Izraele, kde dokončil svá studia a začal vyučovat.
Autor: Michal Karas
