Jsme uprostřed pasířské dílny Střední průmyslové školy Třebíč. Vítku, co tě sem vedlo?
Studuji uměleckořemeslné zpracování kovů, jedná se o čtyřletý studijní obor, zakončený maturitou. Od malička jsem byl hodně rukodělný, rodina mě vedle k práci rukama. Na základní škole jsem si vyráběl šperky, tak proto jsem šel na tento obor.
Dnes je řemeslo trochu upozaděno, ale stále více se po něm volá. Kde vidíš své uplatnění?
Jsem přelétavý pták, ale myslím, že je dobré u tohoto oboru zůstat a vybudovat si v něm svoje jméno.
Během našeho rozhovoru pracuješ u svěráku na své maturitní práci. Co to bude?
Mám rozvržené čtyři pánské sady. Skládají se ze společenského motýlku, manžet a knoflíků.
Budeš je nosit?
Určitě ano. Vyrobil jsem si pár kousků a nechám si je do práce za bar.
Za bar? Zajímalo by mě, jak trávíš svůj volný čas? Často tě potkávám v hotelu Atom v Třebíči jako číšníka.
Volný čas trávím za barem (smích). Mám to jako brigádu a věnuji se tomu delší dobu. Jezdím také na soukromé akce. Když má třeba někdo narozeniny nebo svatbu, tak tam přijedu se svým mobilním barem a míchám koktejly.
Kde ses naučil míchat koktejly? Doma v kuchyni?
Ne, to ne. Měl jsem kamaráda, který pracoval v Třebíči za barem, a mě to oslovilo. Když jsem se rozhodoval, kam půjdu na střední školu, tak jsem si říkal, že práce za barem je dobrá, ale je to otročina. Beru to prostě jako koníček a brigádu. Dva, tři dny v týdnu mně to stačí. Zbytek věnuju škole.
