Na prodej bylo všechno, na co si jen člověk může vzpomenout: cukroví, cukrová vata, zmrzlina, štramberské uši, perníková srdce, oplatky, a další pochutiny a slakosti všeho druhu, víno, oblečení, obuv, kabe lky, módní doplňky, šušené květiny na dekoraci i pro použití do vazby na "dušičky", ozdobné dyně, česnek, brýle, nafukovací hračky, kožešiny, drobný nábytek, košíkářské výrobky, zahradnické výpěstky, jako vždy nechybělo ani občerstvení.
Lze i konstatovat, že i pouťové atrakce procházejí svým vývojem. Zatímco zhruba před pětačtyčřiceti lety bylo vrcholem třeba ruské kolo, řetízkový kolotoč, labutě či elektrická autíčka, dnes míváme závratě už jen při pouhém pohledu na ně zdola ze země.
Bylo zde možné potkat i "nefalšovaného" vodníka - zřejmě se přišel podívat na tu lidskou čeládku, cože tady tak lomozí...
Občas se z davu ozval dětský pláč, to v případě, že se "děla křivda", když potomek dostal zákaz vstupu na nějakou neodostupnou atrakci či chtěl hračku, kterou ještě nemá. A následné vysvětlení od rodičovské autority, proč tomu tak musí být....
Kdo chtěl zůstat stranou všeho dění a pouťové veselice, mohl se zastavit a podívat se z mostu na řeku Sázavou, či se zastavit v kavárně a cukrárně Laurée na nádvoří světelského zámku, nebo se projít do parku. Dříve sídlo České zemědělské akademie, někdejší majetek rodu Trčků z Lípy, od roku 2011 v držení rodiny Degerme, která zámek koupila od města.
