Stále aktivní filmař, proslulý jako kritik amerických státních institucí, představí v Jihlavě průřez svou více než čtyřicetiletou tvůrčí dráhou. V rámci sekce Průhledné bytosti uvede vybrané snímky, počínaje Law and Order z roku 1969 a konče State Legislature, dokončeným teprve před dvěma lety.
„Snažím se co nejvíce ponořit do života v místě, se kterým mě spojuje jen minimální dřívější zkušenost. Nepřicházím s žádnou tezí, kterou bych se snažil potvrdit nebo vyvrátit. Natáčení filmu je pro mě výzkumem a obsahem filmu pak odpovídám na tuto svou zkušenost,“ uvádí Frederick Wiseman.
Frederick Wiseman, žijící americká dokumentaristická legenda, je jednou z nejdůležitějších postav historie dokumentárního filmu vůbec. V jeho osobě přijede do podzimní Jihlavy velký kritik amerických (nejen) státních institucí a glosátor demokratického establishmentu, současně ale i trpělivý pozorovatel člověka chyceného v institucionální síti.
Frederick Wiseman se narodil 1. ledna 1930 v Bostonu, ve státě Massachusetts. Nad advokacií u něj brzy zvítězilo nadšení pro film. Jeho první celovečerní film vzniká v roce 1967. Titicut Follies byl záměrně nezaujatý „portrét“ internačního zařízení pro duševně choré zločince. U státních představitelů vyvolal snímek zděšení a zabránili proto jeho uvádění jinde, než v odborných kruzích. Do široké distribuce byl film uvolněn nejvyšším soudem až v roce 1991. I přesto Wiseman záhy přišel s obdobně tematicky provokativními a stylově surovými snímky High School (1968), Law and Order (1969) či Hospital (1970), jež se svou nekompromisností dnes řadí do „zlatého fondu světové dokumentaristiky“.
Wisemana charakterizuje cílená vůle nezasahovat do zaznamenávaných událostí, neklást otázky, neprovokovat tradičně chápanou „dokumentární situaci“. Síla jeho filmů ovšem spočívá v až zarážející přirozenosti a věcnosti, s níž do okolního dění dokáže kamera proniknout. Často tak činí v místech či v rámci instituce, do jejíhož zákulisí se běžný občan nemá šanci dostat. A pokud přece jen do soukolí pronikne, končí často jako jeho oběť.
S prvními Wisemanovými filmy se zdálo, že jeho tvorba byla od základu antiiluzorní kritikou, odhalující perverzi sociálního uspořádání na příkladu různých úseků státní správy. Dokument používá jako zbraň proti institucionální či politické nespravedlnosti. Sám Wiseman ovšem upozorňuje: „Internační zařízení v Bridgewateru z filmu Titicut Follies bylo děsivé, ale i v té hrůze se našli lidé, kteří odváděli dobrou a poctivou práci. Pokud se snažím svou prací počínaje natáčením filmu Zákon a pořádek něco dokázat, pak především předvést širokou škálu lidského chování v jeho enormní celistvosti a rozmanitosti.” Za analyticky přesným studiem systému u něj vždy stojí zájem o konkrétního člověka.
Autor: Petr Sedlák
