Jiří Bašta vzdal v novoměstské galerii hold hliníku

V rodokmenu předků Jiřího Bašty, vysočinského sochaře, malíře a ilustrátora, narozeného 1961, můžeme najít kameníky, stejně jako skláře. On sám vyrůstal v Ledči nad Sázavou, ale nejranější dětství strávil v nedalekém Dolním Městě pod Lipnicí. Později v Praze střední grafická škola Hollarka, dramatické životní srázy, nakonec usazení v domku na kraji Ledče v tichu a samotě. Kresba, malba. Žulové a pískovcové sochy. Objekty ze dřeva, kovu, hliníku, provazů, drátů. Funerální realizace, ilustrace knih.

Právě probíhající Baštova výstava hliníkových objektů v Horácké galerii v Novém Městě na Moravě je tedy jen malou výsečí z jeho mnohavrstevnatého výtvarného projevu.
Hliník, jak víme, je materiál běžný, dalo by se říci přehlížený, třetí nejpočetněji zastoupený v zemské kůře. Ale jeho tvárné vlastnosti náramně vyhovují sochařovým rukám – dá se snadno ohýbat, prosekávat, nýtovat, nůžkami na plech prostřihávat, hřebíkem šrafovat a pročrtávat, kladívkem naťukávat a modelovat. Bašta využívá opotřebované a dávno odložené či nepoužívané hliníkové předměty naší každodennosti - vidličky, nože, lžíce, bandasky, cedníky, tácky, naběračky, stínidla, pekáče, konve, pokličky - vytrhává je z jejich běžnosti a vtiskuje jim, ba přímo sugestivně vtěluje nový význam. Na dně lžíce se probouzí tvář, z vidliček se stávají ruce, z cedníku křídla, ze zbytku víčka srdce, hvězda či uši kocoura. Grotesknost se tu potkává s ironií, škleb s bizarností, melancholie s tichým úsměvem, ale vše vyprávěné jednoduchým ikonografickým jazykem.
V souvislosti s Baštovým úsilím o výtvarnou lapidárnost, oproštěnost, osekanost si můžeme vzpomenout na Paula Gauguina, tohoto ctitele elementárního a prvotního, který o své výtvarné cestě prohlásil: „Častokrát jsem se vracel velmi nazpět, až ke dřevěnému koníčku svého dětství. Nejsem směšný, neboť jsem právě to dvojí, co nemůže být směšné – totiž dítě a zároveň divoch.“
Cosi z dítěte i divocha, z lidového umění i z rané, křesťansky vroucné primitivnosti je přítomno v hliníkové tvorbě Jiřího Bašty. Prudké gesto, promáčknutí, zaseknutí, vyťetí, probodnutí na straně jedné a na straně druhé lyrická něha, subtilnost a křehkost. Ze zdánlivě banálního materiálu povstává nový svět.
Výstava Jiřího Bašty Vivat alumnium je Horácké galerii v Novém Městě na Moravě otevřena do 29. srpna.

Autor: Miloš Doležal