Josef Šoupal se narodil v roce 1903 do chudé rodiny z německobrodské dělnické čtvrti Kokořín. Podobně jako velká část tamějších obyvatel i on už od raného mládí tíhnul k radikální levici. Se svými přáteli četl komunistické příručky a kritizoval prvorepublikový kapitalismus.
Šoupal však brzy zjistil, že pouhou kritikou společnosti pomoci nedokáže. A tak se ještě ani ne dvacetiletý mladý muž rozhodl, že ze světa sprovodí tři osobnosti, které byly symboly jím nenáviděného systému. Mělo se jednat o ministra financí Aloise Rašína, poslance a bývalého premiéra Karla Kramáře a ředitele Živnobanky a politika Jaroslava Preisse.
První obětí měl být právě Rašín. Ozbrojený Šoupal do jeho úřadu přišel poprvé už před Vánoci 1922. Ministrovi podřízení však mladého komunistu do kanceláře svého šéfa nepustili a první vražedný pokus německobrodského rodáka tak překazili.
Napodruhé však už byl Šoupal úspěšnější. Pátého ledna 1923 ráno si totiž na svou oběť trpělivě počkal před jejím domem v pražské Žitné ulici a poté, co ministr ze svého obydlí vyšel, na něj nejméně dvakrát vystřelil. Rašín byl okamžitě převezen do nemocnice, kde navzdory nejlepší péči osmnáctého února vážným poraněním míchy a páteře podlehl.
Šoupal spravedlnosti unikal jen pár minut. Krátce po atentátu jej totiž policisté zadrželi ve sklepě jednoho ze sousedních domů.
Soudní proces s mladistvým vrahem (v době činu mu sice bylo devatenáct, občané meziválečného Československa však plnoletosti dosahovali až v jednadvaceti) začal záhy. Zfanatizovaný Šoupal soudcům a žalobcům tvrdil, že chtěl pomoci ustanovit lepší a spravedlivější společnost bez kapitalismu a vykořisťování. Trestu smrti německobrodský rodák unikl jen díky svému nízkému věku. Soudce mu nakonec vyměřil osmnáct let těžkého žaláře.
Ve věznici v Kartouzích u Jičína se Josef Šoupal po celou dobu trestu choval velice nedisciplinovaně a státní orgány mu proto trest dokonce ještě o dva roky zpřísnily. Na svobodu se tak znovu dostal až v roce 1943.
Jeho následné osudy pak zůstávají do značné míry zahaleny tajemstvím. Po svém propuštění německobrodský rodák přijal jméno Ilja Pravda a odstěhoval se kamsi na sever Čech, kde také v roce 1959 zemřel.
Své komunistické přesvědčení však už nikdy neopustil. Až do své smrti se totiž živil jako komunistický funkcionář. To, že zabil jednoho z předních bojovníků za samostatný československý stát, jeho nadřízeným zřejmě vůbec nevadilo.
Autor: Jiří Svatoš
