Advent a roráty pohledem do historie

Na mnohých stolech můžete už druhý týden spatřit adventní věnec se čtyřmi svícemi. Ty symbolizují čtyři týdny do Vánoc a s tím souvisí advent, tedy doba, ve které se nyní nacházíme. Slovo advent pochází z latiny a znamená příchod. To znamená příchod Ježíše Krista, jehož narození si o Vánocích připomínáme. Ačkoliv v civilním kalendáři otáčíme poslední stránky, liturgický kalendář začíná právě adventem.

Pohled do historie adventu

Církevní rok začíná adventem, čtyřtýdenní přípravou na Vánoce. Slovo adventus znamená česky příchod. Adventní doba má dvojí původ: římský a galský. Od 5. století se v Římě v době příprav na Vánoce (jeden a tři týdny) zdůrazňuje Boží vtělení. Můžeme vypozorovat důraz na význam Boží matky. V Galii se liturgie od 6. století vyvíjí trochu jinak. Přípravy na Vánoce trvaly šest týdnů a začínaly v den sv. Martina (11. listopadu). Zde je kladem důraz na poslední věci a na Poslední soud. Teprve roku 1570 se římský vliv prosadil a advent se ustálil na čtyři neděle. Z tohoto historického hlediska si tedy církev na Vánoce připomíná dvojí příchod Páně: příchod k lidem a druhý příchod na konci časů.

Roráty

K adventu patří také roráty. Jedná se o hudební formu ranní mariánské adventní mše svaté. Název pochází z nejznámější latinské adventní písně pocházející z 16. století z Francie: Rorate coeli de super... V překladu to znamená Rosu nám dejte nebesa, dejte nám spasitele. Adventní doba je časem ztišení, půstu a také činů, které vyžadují překonání vlastní lenosti. Tím mohou být i roráty, protože mše svatá je brzy ráno, a pokud na ni člověk chce jít, musí se rozhodnout mezi teplou peřinou a mrazivou cestou do kostela.

Autor: Eva Fruhwirtová