Daňově diskriminovaná obec Jiřice

Pane starosto, Jiřice jsou z obcí zařazených do našeho seriálu největší, i vy pociťujete daňovou diskriminaci?
Ano. Bohužel to, co se děje letos, je jenom vrchol ledovce. Počítáme, že tento rok budeme mít o dvacet procent nižší příjem obce, než tomu bylo v předchozích letech. Když si vezmete, že každý rok zaplatíme téměř jeden milion korun jenom na děti, které od nás musí jezdit do školy do jiných měst, tak se není čemu divit, že je problém najít prostředky na nějaké další aktivity. Normální provoz obce také není levná záležitost.

V poslední době se nám párkrát stalo, že jsme museli sáhnout do rezerv. Protože jsme blízko Humpolce a blízko dálnice, tak jsme založili průmyslovou zónu. Výstavba proběhla jak s pomocí dotací od státu, tak z vlastních zdrojů, museli jsme zainvestovat komunikace, kanalizaci, plyn a vodu. To všechno nás stálo hodně peněz.

Co plánujete v Jiřicích v nejbližší době dělat? Jaké z naplánovaných akcí odčerpají z Vašeho rozpočtu největší množství prostředků?
Protože budujeme kanalizaci na místní čistírnu odpadních vod, tak letos budeme dodělávat přípojky. Na kanalizaci jsme vloni dostali dotaci od Evropské unie, přípojky budeme hradit z přeplatku, který nám vznikl z vybraného vodného a stočného. Kromě toho a standardní údržby obce, aby nám nezarostla, tento rok už neuděláme vůbec nic.

Jaké máte zkušenosti s čerpáním dotací a s podporou od státu?
Vloni jsme vyhráli Zelenou stuhu, tam byla stanovena odměna šest set tisíc korun. Jenže nakonec nám řekli, že nám dají jenom čtyři sta tisíc a ještě k tomu budeme muset doplatit třicet procent z vlastních zdrojů. A přitom ostatní obce, které získaly třeba Modrou stuhu, dostaly celý obnos tak, jak byl slíbený. Jenže Ministerstvo životního prostředí ČR to prostě udělalo tak, jak to udělalo. Jejich podmínka je vysázet stromky. Bohužel nikdo pak nekouká na to, že my jsme už vybudovali ekologickou kanalizaci na úkor něčeho jiného. Ty peníze jsme chtěli tedy použít na komunikace. Ty komunikace nemůžeme udělat hned po kanalizaci, musíme to nechat dva tři roky sednout, a pak teprve se do toho můžeme pustit. Jenže to nám nedovolí, takže budeme na podzim sázet stromy a nebudeme mít komunikace.

Získat dotace je také problém. Pokud chceme čerpat dotaci, tak nejdříve musíme tu investici provést z vlastních zdrojů. To znamená, že si nejdříve musíme půjčit od banky a potom zhruba půl roku trvá kontrola, než nám proplatí dotaci. Takže obec musela zaplatit přibližně sto čtyřicet tisíc korun jenom na vyřízení úvěru a úroky. Takto se podporují banky, které jsou vlastně takový stát ve státě. My máme přes osm set obyvatel, ale ty malé vesničky, které jsou v našem mikroregionu, nemohou dělat žádné velké investice, protože se bojí si půjčit. Banku to pak nezajímá. Buď máš, nebo nemáš. Obec pak musí vyhlásit bankrot a to není příjemné. Proto iniciativě Sdružení místních samospráv fandím.

Autor: Lenka Čtvrtečková