Děs a hrůza, komentuje záplavy obyvatelka Rovného

Když se Eva Karásková z Křídel doslechla, že se blíží bouřka, jen se postavila ven před svůj dům a čekala, jak velké škody silný přívalový déšť zase napáchá. Na zaplavené sklepy už je zvyklá z minulých let.

„Kdykoli přijde větší déšť, postihne to naši ulici. Všechno jde sem, protože nahoře to tu vodu nikam nepustí. Úplná řeka se žene po silnici, chráníme se pomocí desek, ale sklepy to odnesou vždycky,“ popisuje situaci v dolní části Křídel.

Řešením by podle ní bylo pustit vodu na hřiště. „Kdyby voda mohla téct na hřiště, moc by nám to tady dole pomohlo,“ míní.

Její soused Josef Rozinka vidí chybu v nízkých obrubnících. „Před dvěma lety zvedli silnici, obrubníky se snížily o polovinu, stačí jedna bouřka a my tady máme hned kupu vody,“ stěžuje si Rozinka, kterému voda vytopila skoro všechny sklepní prostory. „Kanály jsou v mžiku zacpané senem a slámou, voda se valila a já nevěděl co dřív,“ vzpomíná Rozinka.

V obci Rovné na prudký déšť asi nejvíc doplatila rodina Kocourkova. „Voda proběhla chalupou a vletěla rovnou do světnice, i do postelí. Vytíráme a dáváme to ven uschnout,“ nechala se slyšet dopoledne po povodni Radana Kocourková.

Ani pro ni není voda v domě nic nového. Záplavy její rodinu postihly i v loňském roce. „Zase se z polí valila voda a my nemohli nic dělat. Je to děs a hrůza,“ povzdechla si Kocourková, která spolu s ostatními členy rodiny strávila noc evakuovaná v místním kulturním domě.

Škody po záplavách musel uklízet i další obyvatel Rovného Milan Hrubeš. „Voda byla všude, na chodbách, v garáži. Odplavalo dřevo, uhlí, prostě všechno. Pokaždé, když je bouřka, tak to sem vlítne,“ tvrdí.

Podle Jiřího Krále by v Rovném na záplavy nedošlo, kdyby po loňské zkušenosti vzniklo řádné opatření. „Nad vesnicí je ideální travnatá záplavová zóna se zvýšenou metrovou cestou. Tam by to tu vlnu celou laplo,“ míní Král a dodává: „Loni mi v Bystřici řekli, že to se hodí tak pro jižní Moravu, letos starosta řekl, že s tím něco udělá.“

Fotografie: Žďárský deník

Autor: Lucie Pátková