Farářka: Každý potřebuje v životě řád

Jak dlouho jste ve funkci farářky?
Jééé (smích) to musím spočítat. Od roku 1973, to už bude 36 let. Ale v Havlíčkově Brodě bydlím teprve devátý rok.

Proč jste se rozhodla stát farářkou?
Vůbec jsem nepočítala s tím, že bych byla farářkou. Ani jsem nechtěla studovat teologii, ale obor archivnictví – dějepis, to znamená hrabat se ve starých knihách. Pocházím z Dačic. Tam je krásný empírový zámek a jedna zámecká slečna se znala trochu lépe s Napoleonem. Díky tomu francouzská vojska minula Dačice a empírový zámek zůstal zachovaný.A můj dědeček, který byl od černého řemesla, tam pracoval.Víte, co to je?

Musíme se přiznat, že ne.
Má špinavé ruce. Zámečník přece! Na zámku opravoval hodiny, ploty a železné mříže. Chodila jsem s ním i tam, kam se obyčejní smrtelníci nedostali, když se provázelo po zámku. Takže mi obor archivnictví - dějepis byl blízký, ale protože jsme měli špatný politický profil, ani na druhý pokus jsem se na školu nedostala. Potom přišel rok 1968 a situace se trošku uvolnila. Dostala jsem se na teologickou fakultu a myslela si, že po roce přejdu. Nakonec jsem tam zůstala.

Takže se vám tam zalíbilo?
Nejenom zalíbilo. Povolání kněze není jenom o tom, říct, já chci nebo nechci, protože xkrát se potom stane, že nechci. Nemá-li člověk určité jistoty, tak se tahle práce nedá dlouho a dobře dělat.

Není vám líto, že přicházíte o normální rodinný život?
Jsem vdaná a máme tři už dospělé děti. Takže nejsem ochuzená a vím, co to je, i když bych někdy své děti přetrhla vejpůl.

Co si myslíte o dnešní společnosti, především o mladých?
Musím říct, že mě vždycky bolí srdce, když vidím mladé s piersingy a s tetováním na úřadu práce. Myslím si, jestli to je vina, tak jen z části mladých, protože my dospělí nejsme schopní dát takovou náplň nebo nastartování, které by přijali, které by je bavilo. Na druhou stranu by mladí potřebovali pásek a přehnout přes koleno, protože nechtějí nebo neumějí žít v řádu. Každý tvor, který tady žije od psa přes slona až po člověka potřebuje řád, i když se mu nějak vědomě vzpíná.

Myslíte si, že tedy pes a člověk má mít stejnou metodu vychování?
Moje kolegyně má chovnou stanici malých bišonků. Ukazovala mi je a říkala, že do třech měsíců štěňata musí něco umět, poslechnout na nějaké povely. Když nemají pána, jsou špatně vychovaní, špatně vycvičení do třech měsíců, udělají si pána sami ze sebe a sami se rozhodují a dělají si, co chtějí. To mě úžasně oslovilo a řekla jsem si, že my jsme přesně taková štěňata. Svoboda je trošku něco jiného než mladí v dnešní době považují za svobodu.

Takže vy jste se snažila vychovávat vaše děti přísně?
Samozřejmě. I když si myslím, že mi to velmi vyčítaly.

Co pořádáte za kulturní akce, abyste přilákali lidi do kostela?
Přilákali ne. Spíš abychom dali k dispozici náš prostor. Například loni v kostele vystoupil Pavel Šporcl. Teď se tam momentálně provádí elektroinstalace, takže pořádáme bohoslužby u nás na faře.

Je v Havlíčkově Brodě mnoho zastánců Husitské církve?
Moc ne. Na bohoslužby chodí v průměru okolo dvaceti lidí. Ale v církvi bratrské mají hodně mladých, tam chodí určitě takových padesát, šedesát lidí. V římskokatolické církvi je to podobné.

Jak vypadá váš pracovní den?
Dnes ráno jsem okolo osmé vyřídila pár telefonních hovorů týkajících se elektroinstalace Kolumbária. Pak jsem řekla dost a šla jsem si žehlit. Do oběda jsem zase vyřizovala záležitosti okolo elektroinstalace.Snědla jsem kus chleba, víc jsem nestihla. V jednu hodinu jsem šla za jedním kolegou do nemocnice ke svátosti bohoslužby. Teď zůstanu na faře s paní sekretářkou. Až skončíme, ráda bych do Veselého Žďáru, kde máme taky modlitebnu a lidi. Také je tam potřeba vytrhat trávu a zajít na návštěvu. Večer si budu připravovat kázání.

To je docela nabitý den.
Ne, to je prázdninové. Přes školní rok máme ještě biblické hodiny, kdy si povídáme s dospělými o věcech, které nás zajímají, které bychom měli vědět a znát. Vyučujeme děti náboženství, pořádáme bohoslužby v domovech důchodců.

Proč si myslíte, že lidé v současnosti upouštějí od víry?
Protože jsou líní!

Je to ovlivněné komunistickým režimem, který byl v České republice?
Myslím si, že už zas tak ne. I když bylo strašné vzduchoprázdno, úplně se ustřihla tradice. Tradice ve všem. Nejen ve víře, ale i v rodině, kultuře a samozřejmě v náboženství.Všechno bylo úplně jinak. A pokud se něco netáhne dlouho a mladý človíček v tom nevyrůstá, tak samozřejmě nemá potřeby, ale myslím si, že teď už je to spíše výmluva. Částečně komunismus nadělal v srdci lidí, ve vztazích vůči nemocným, handicapovaným, umírajícím, malým dětem strašně moc špatného. Ale částečně už je to chyba naše, našich otců a vás, vaší generace. To už nehledáme.

Autor: Pavla Janoušková