Finsko disponuje dvěma jadernými elektrárnami - jedna se nachází v Loviise se dvěma reaktory VVER s původním výkonem 440 MW/blok (po modernizaci dosahují výkonu 531 MW/blok) a druhou elektrárnu nalezneme na ostrově Olkiluoto se 2 staršími reaktory BWR (každý o výkonu 890 MW) a novým reaktorem Olkiluoto 3 o výkonu 1,6 GW, což je aktuálně nejvýkonnější evropský reaktor, spuštěný v dubnu loňského roku.
Ve finském Onkalo, nacházejícím se v těsné blízkosti elektrárny Olkiluoto, probíhá stavba prvního evropského hlubinného úložiště. Povrchová část areálu je zabezpečena zařízením zvaným encapsulation plant, kde dochází k přeložení použitého jaderného paliva z elektrárny do měděného obalu určeného pro uložení pod zem. Hloubka úložiště je zhruba 450 metrů pod zemí, vyhloubené v granitové hornině. Finsko svým geologickým řešením nabízí příklad, který by mohl být využit i v České republice podle zástupců SÚRAO.
Finský přístup představuje významný kontrast v porovnání s Českem. Finsko není hustě zalidněné jako naše země, a tak se jaderný areál i úložiště nachází v poměrně odlehlé oblasti. Celý komplex se nachází na ostrově u jihozápadních břehů Finska, odkud jsou větší sídla dostupná vzdáleností kolem 20 kilometrů.
Finsko se pro tento způsob ukončení palivového cyklu rozhodlo už před více než dvěma desetiletími. Předcházelo tomu proces hledání vhodné lokality pro hlubinné uložení od 80. let. Z celkových 66 obcí v průběhu vyjednávání zůstaly 4, z nichž nejširší souhlas s postavením úložiště byl zaznamenán v Eurajoki a Loviise. Nakonec byla nejvhodnější lokalita Olkiluoto v regionu Eurojaki vybrána pro svou blízkost stávající elektrárně a prostor pro stavbu úložiště.
Klíčovými argumenty pro rozhodnutí o výstavbě úložiště byly shoda na způsobu ukončení palivového cyklu, možnost opětovného vyzvednutí uloženého jaderného odpadu i po uzavření úložiště a velký důraz na místní komunity a odpovědnost vůči následujícím generacím.
Firma Posiva, zodpovědná za stavbu úložiště, velice dbá na otevřený dialog s obcemi, kterých se výstavba dotýká, a zdůrazňuje důvěru a transparentnost celého procesu. V případě Finska nedostávají samosprávy kompenzace, ale přínosy těží z daňových příjmů.
Technické řešení uložení odpadu spočívá v umístění měděných objetů s jaderným palivem do vrtaných „studní“, které budou obloženy bentonitem a uzavřeny plombou. Předpokládá se zavážení 30 ukládacích souborů ročně po dobu sta let.
Více informací o technickém řešení úložiště si můžete přečíst na stránkách firmy Posiva nebo v diplomové práci Michaely Regéciové, ve které se zabývá srovnáním českého a finského řešení hlubinného uložení jaderného odpadu.
Poznámka: Včerejší rozhodnutí Poslanecké sněmovny PČR stanovilo umístění a vybudování budoucího hlubinného úložiště jaderného odpadu ve správě české vlády, s tím že obcím není dán právo veta výstavbě úložiště. V České republice by mělo být místo úložiště vybráno v roce 2030.
