Generál Silvestr Bláha dostal pamětní desku na Bystřicku

Generál Silvestr Bláha (1887-1946) sloužil v československé armádě od roku 1917. Působil v československých legiích v Rusku a Francii, byl přednostou Vojenské kanceláře presidenta republiky (1928-1938) a náčelníkem Československé vojenské mise ve Francii. Deska byla umístěna na budovu základní školy ve Zvoli nad Pernštejnem za doprovodu Vojenské hudby Posádkového velitelství v Hradci Králové.

Deska na základní škole ve Zvoli nad Pernštejnem

Život generála Bláhy

Po složení maturitní zkoušky na reálném gymnáziu v Novém Městě na Moravě studoval rodák ze Zvole na Moravě stavební obor na Českém vysokém učení technickém v Praze. Po ukončení prezenční vojenské služby v rakousko-uherské armádě pracoval v Dalmácii, dnešním Chorvatsku, jako stavební inženýr ve státních službách až do začátku první světové války. V roce 1915 padl do Ruského zajetí. Po dvou letech vstoupil do Slezského střeleckého pluku Československého vojska v Rusku a na podzim roku 1917 odjel k československým legiím do Francie.

Na západní frontě vedl tažení československých sborů v oblasti Alsaska, Champagne a Arden. Po vzniku samostatného československého státu 28. října 1918 se vrací do Československa bojovat na Těšínsko. „Velel jsem zpočátku pouze třetímu praporu, v jehož čele jsem obklíčil a zajal v Bohumíně první polský prapor,“ uvedl do svých záznamů Silvestr Bláha. Boje na Těšínsku trvaly do 30. ledna 1919 a v prvních únorových dnech byla podepsána dohoda o uznání demarkační čáry.

Po květnovém útoku Maďarské republiky rad byl povolán roku 1919 k velení na Slovensko. Ve svých záznamech píše:
„Dne 15. června padla Štvanice ohromným morálním i vojenským úsilím mé útočné brigády. Jedním z praporů brigády (hanáckým) horským manévrem vzali jsme Hronskou Březnici a způsobili pád Zvolenu.“

Po dobytí Zvolena se maďarská vojska ze Slovenska stáhla. Dne 28. června 1919 byla v Paříži podepsána Versaillská mírová smlouva, ve které byla uznána samostatnost Československého státu.

Boje v první světové válce mu vynesly hodnost podplukovníka. Od srpna roku 1919 pracoval na zahraničním oddělení prezídia ministerstva národní obrany. Následujícího roku se stal náčelníkem Československé vojenské mise ve Francii. V roce 1928 byl ustanoven přednostou Vojenské kanceláře prezidenta republiky Tomáše Garriqua Masaryka a pracoval pro ni až do počátku druhé světové války, na jejímž začátku byl donucen úřad opustit.

Generál Bláha se s nacistickou okupací nesmířil. „Musel jsem být krajně opatrný, kladla se otázka odejít za hranice. Již na podzim roku 1939 vešel jsem ve styk se senátorem Antonínem Kloudou. Tehdy a též nadále poskytoval mi zprávy, které měl od prezidenta doktora Edvarda Beneše z Londýna, uvažoval se mnou různé otázky vojenského odboje doma, které Londýn nahodil…. Dodával jsem mu zprávy pro vysílačku; týkaly se výroby ve Škodovce, Českomoravské a Avia.“ V květnu roku 1945 pomáhal v obraně Prahy před ustupující německou armádou. Po válce byl rehabilitován do funkce generála a v roce 1946 umírá.

Zdroj: AVIS-MO
Foto: A. Vagner