Hrbovské a svařenovské škrkání

Hrbovské a svařenovské děti tuto tradici každoročně udržují při životě a předávají i svým sourozencům. V Hrbově obvykle zvony vyzvání v šest, dvanáct a osmnáct hodin, ve Svařenově v sedm, dvanáct a devatenáct hodin.

Velikonoční hrkání neboli škrkání znělo Hrbovem a Svařenovem

My, co ráno zvoníme,
My poledne zvoníme,
My klekání zvoníme,
tím památku činíme,
že Kristus Pán za nás umřel
a na kříži za nás pněl.
Protož, milý křesťane,
modli se Anděl Páně,
aby nás pán Bůh zachoval
na přímluvu Marie.

Ve Svařenově se navíc děti modlí u kapličky a křížků v Babylonu a u hlavní silnice. Tato tradice je křesťanským projevem smutku nad zavražděním a ukřižováním Ježíše Krista. Ten byl na Zelený čtvrtek zrazen a zajat. Na Velký pátek pak byl na příkaz Piláta Pontského v prefektuře Judea ukřižován a pohřben do skalního hrobu. V hrobě podle křesťanského učení ležel až do neděle Velikonoční, kdy měl vstát z mrtvých.
V poslední době tradice hrkání někdy opouští svůj křesťanský základ a bývá též vykládána jako vítání jara nebo zahánění polních škůdců.
Touto cestou děkuji zejména dětem svařenovským, které ochotně zapózovaly na fotografiích.

Autor: Tomáš Niessner