Imrich Gablech: Nechtěli jsme být otroky

„Poprvé jsem byl na Hradě ještě za prezidenta Ludvíka Svobody, pak za prezidenta Václava Havla. Vždy to byla jen pozvání pro zahraniční vojáky, odbojáře. Už jsem jednou byl navržený na státní vyznamenání, ale to neprošlo,“ vysvětluje své cesty na Pražský hrad havlíčkobrodský veterán.
Tentokrát mu volal tajemník prezidenta, a nechtěl prozradit důvod pozvání. „Nakonec ale povídá: Bude to jedno z nejvyšších státních vyznamenání. Tak jsem věděl, co to asi bude, jinak nechtěli prozradit nic,“ dodává s úsměvem.

Imrich Gablech uletěl z Československa v červnu 1939 společně se sedmi dalšími na čtyřech letadlech do Polska, kde je vojáci přesvědčili, aby zůstali u nich. Podepsali tedy závazek a vstoupili do polského letectva, s nímž se zúčastnili polsko-německé války.
„Osmnáctého září nás zajali Rusové, kteří den předtím napadli Polsko. My jsme měli rozkaz přistát v Rumunsku, ale velitel, polský kapitán, dal příkaz přistát ještě na ukrajinském území asi sedm kilometrů od hranic. Tam jsme přenocovali ve stohu slámy, protože tamní lidé nám kromě vody nechtěli nic dát, a druhý den ráno nás zajali Rusové a tím začala celá ta má ruská anabáze,“ vzpomíná Imrich Gablech na ruské zajetí. Následovalo nejprve běžné vězení, pak se ale dostal do gulagů v tajze, kterých vystřídal sedm. Podařilo se mu ale utéct a dostat se do Británie k letectvu, kde chtěl být stíhačem. Měl ale zdravotní problémy.
„Jednou se mi stalo, že jsem při přistání omdlel a letadlo se otočilo na záda. Já jsem se ale těšně nad zemí probral a letoun otočil a přistál. Jakmile jsem dosedl, stačil jsem vypnout motor, zablokovat kormidla a omdlel jsem znovu. Přišel velitel školy, vytáhl mě jako králíka z kabiny a začal mě zpovídat. To jsem ještě anglicky neuměl, jen pár vět, takže rukama nohama jsme se domlouvali. Když zjistil, že jsem přišel z gulagu, tak se divil, proč se hrnu do létání. Já jsem mu říkal, že jsme okupovaní, že nás stále nějaký soused kope do zadku a my nechceme být otroky, a proto chci bojovat za svůj národ,“ popisuje Imrich Gablech svou cestu k letecké pozemní službě, kam nastoupil po sérii zdravotních vyšetření.
Po přeškolení působil v jednotkách RAF jako dispečer, na stejném postu působil ještě rok po válce v pražské Ruzyni.

Ve středu 28. října letošního roku převzal z rukou prezidenta České republiky Řád Bílého lva třetí třídy vojenské skupiny.

Spolupráce Libor Blažek

Autor: Milan Pilař