Jak se jezdí závod na kole s pivem v ruce

Na závod, který se jezdí v lesích okolo Čeřínku, jsem se po zkušenostech z loňského ročníku těšila. Před týdnem jsem si ho jela s kamarádem vyzkoušet naostro, se vším všudy, s lahvovými pivy na zádech a otvírákem v kapse. Ale časy, kterých jsem v tréninku dosahovala, zdaleka nenasvědčovaly tomu, že bych si měla jet letos obhájit loňské naprosto nečekané prvenství.

Na letošní start se postavily na čtyři desítky bikerů – konzumentů a bikerek – konzumentek. Při prezentaci jsem dostala číslo a odjela se připravit na start. K velkému potěšení jsme my, bikerky – konzumentky, pily pouze dvě třetinky piva z kelímku a ne celý půllitr z lahví jako loni. Výborně, alespoň mi nebude téct pěnivý mok všude kolem.

Start probíhá intervalově po minutě, snad aby se co nejvíce zmenšilo riziko ucpaných občerstvovacích stanic. Ihned po výjezdu následuje prudký stoupák přes kořeny, výmoly, hrboly a kameny, takže to dá nohám pěkně zabrat a člověk se pořádně zadýchá. To aby se mu to pivo pak „lépe“ pilo. Někomu to od kol střílelo jak na divokém západě, takže nejenom závodníci dostávají při cestě na frak.

Jelo se mi docela dobře, sice jsem nejela nijak výrazně rychle, ale šetřila jsem se, abych pak byla schopná do sebe nasoukat třetinku pěnivého zrzka. První šlo hladce, na třikrát a bylo vypito. Nasedla jsem a jela dál, člověk má pak na chvíli pocit, že to jede úplně samo. Bohužel mi tento pocit nevydržel příliš dlouho a já už jen čekala, až se bude blížit cíl, kde je nutné závod završit druhým kelímkem. Ten kilometr a něco se snad prodloužil minimálně o polovinu. S jazykem na vestě jsem po očku zkoumala, kdy že už budu konečně v cíli. Sotva jsem zastavila, dostala jsem do ruky finální příděl. Tak a teď zase rychle vypít. Opět se mi povedlo celkem bez problémů a rychle, za což jsem sklidila uznalý obdiv. Prý asi nepiji poprvé, ozývalo se.

Mezitím do cíle dojížděli další závodníci, někteří sice svedli statečný boj se svým žaludkem, ale i na ty pořadatelé myslí a na konci jim za to udělí diplom. Já jsem prvenství nakonec neobhájila. V pití piva rezervy očividně nemám, trénink v tomto směru je poctivý, ale nohy by to chtělo zrychlit. I když ve finále o výsledek v tomto krátkém závodě opravdu zas až tolik nejde.

Foto: Tomáš Pánek (ročník 2007)

Autor: Jana Kodysová