Jděte do toho, povzbuzuje absolventka adaptačního kurzu

Zhruba před dvěma měsíci jsem se vrátila ze svého prvního adaptačního kurzu a byla jsem z něj naprosto nadšená. Ještě před odjezdem jsem měla trochu obavy, ale byla to taková ta obyčejná lidská reakce na to, když jede člověk do neznámého prostředí a neví, co má očekávat. Jakmile jsem však uviděla známé tváře, tak všechny obavy ze mě spadly a zbylo mi jen těšení se na nové zážitky. První adaptační kurz byl pro mě poznávacím, takže jsem se spíše jen dívala kolem a vstřebávala. Na další kurz jsem se už moc těšila a vůbec žádné obavy mě nezaskočily, a tak to bylo už po zbytek všech těch mnou absolvovaných, avšak s tím rozdílem, že s každým skončeným kurzem jsem se těšila víc a víc na ten další.

Adaptační kurzy mi přinesly spoustu nových zkušeností, nezapomenutelných zážitků, nových informací. Měla jsem možnost setkat se s novými tvářemi a také s těmi staršími, které jsem moc ráda viděla. Navázala jsem nové kontakty a prohloubila staré vztahy.

Byl to velice příjemně strávený čas a vůbec nelituji toho, že jsem jela. Naopak mě mrzí to, že jsem se ze studijních důvodů nemohla zúčastnit dalších kurzů. Byla to pro mě velká zkušenost a nový poznatek. Zajímavé bylo vyzkoušet si pozici lektora, a pak následně spolu s ostatními přijímat pochvaly či kritiky od dětí. Díky adaptačním kurzům jsem si uvědomila, že je tato práce opravdu důležitá a může ovlivnit spoustu věcí, které se odehrají v budoucnosti v třídním kolektivu.

Vřele všem, kteří rádi pracují s dětmi v obdobném duchu, doporučuji, pokud budete mít někdy možnost se něčeho takového zúčastnit, tak do toho jděte. Je to opravdu něco úžasného, když můžete porovnat přijíždějící kolektiv s kolektivem odjíždějícím a vidíte ten rozdíl a kus práce, kterou všichni společně udělali.

Autor: Lucie Pátková