Je ostuda, že lidé neznají muže 28. října, říká jihlavský historik Zdeněk Jaroš

Na povídání o průběhu první světové války a na formování samostatného československého státu se přišly do přísálí hodického kulturního domu podívat téměř tři desítky lidí.

Jihlavský historik Zdeněk Jaroš připravil více jak hodinovou přednášku s projekcí, která se vztahovala také k válečnému a poválečnému dění na Jihlavsku. V jejím průběhu si několikrát postěžoval, že dnes už jen málo lidí zná okolnosti těchto významných historických událostí českých dějin.

"V Jihlavě byla velice početná německá enkláva, která si před první světovou válkou nepřipouštěla porážku," poznamenal hned v úvodu Zdeněk Jaroš k otázce německé národnostní menšiny v Jihlavě.

Za první světové války se občané na Vysočině ve velkém začínali setkávat s běženci, kteří utíkali z krajů, kde se bojovalo. V našem okrese bylo mnoho utečenců z Haliče. "První skupiny běženců se usadili například v Lukách nad Jihlavou, v Telči a dalších městech a obcích," upřesnil historik. V Jihlavě na nádraží se tajně kupčilo s potravinami a lidé se setkávali s takzvanými Keťásky, kteří se tímto způsobem nelegálně obohacovali. "Dalším negativním jevem Velké války, jak první světové válce říkali naši předkové, bylo ničení historických památek," doplnil Zdeněk Jaroš.

Nejznámější jihlavský historik neopomněl ani formování zahraničního a českého odboje, který se významnou měrou zasloužil o založení samostatného československého státu. "Je ostuda, že lidé jako Švehla, Šrobár, Soukup, Rašín a Stříbrný, lidem nic neříkají," poznamenal na adresu mužů 28. října, kteří vyhlásili samostatnou Československou republiku.

Lidé v Jihlavě už ten samý den věděli, že vznikl první samostatný český stát, ale s obsazením radnice to bylo komplikovanější. Jihlava žila první dny po revoluci i nadále německým životem, právě v důsledku početné německé menšiny. "Radnice byla předaná do českých rukou až 5. prosince, tedy více jak měsíc po vyhlášení Československé republiky," zakončil povídání jihlavský historik.

Autor: Jana Kodysová