Jihlavští úředníci jezdí služební cesty na kolech

V dobrém slova smyslu velkým překvapením mohou pro někoho být návštěvy úředníků z jihlavského magistrátu, to když na schůzku dorazí zástupce úřadu ve sportovním oděvu a na kole. Jde především o praxi odboru životního prostředí (OŽP), kde tento dopravní prostředek ke služebním cestám používá deset lidí.

„Nesetkala jsem se s negativní reakcí lidí, se kterými jednáme. Naopak bývají mile překvapeni, když nepřijedeme se složkou pod ramenem v autě s řidičem, ale na kole,“ popisuje vedoucí OŽP Katarína Ruschková. Jen za letošní rok už najezdili pracovníci odboru přes tři tisíce kilometrů. Kdyby ty stejné kilometry najezdili průměrným osobním automobilem, spotřebovali by pohonné hmoty asi za osm tisíc korun. K dispozici mají jeden služební bicykl, nebo jezdí na svých vlastních kolech.

„Použití kol má mnoho výhod, je to velmi levná doprava, která neničí životní prostředí. Dostaneme se tam, kam auto nedojede, a během cesty stíháme nacházet třeba černé skládky. Objevil jsem tak i mrtvá zvířata stažená auty,“ popisuje vedoucí oddělení odpadového hospodářství Robert Ďásek.

Kolo, ačkoliv je pomalejší než auto, umožňuje úředníkům provést vyšší množství úkonů. „Cestou na jedno jednání zkontrolujeme například i šest až sedm míst, kde mají být plněny námi uložená opatření, například výsadby a podobně. Někde v lesích to s autem dost dobře nejde. I po Jihlavě je pohyb mnohem rychlejší na kole než autem. Navíc nemusíme vyplňovat papíry jako k jízdě autem,“ přidává další argumenty Katarína Ruschková, která letos po jihlavském správním obvodu najezdila už jeden a půl tisíce kilometrů. „Není to problém, jen během kontrolní jízdy po Jihlavě při zjišťování škod po velké bouřce jsem najela čtyřicet kilometrů,“ uvádí vedoucí odboru životního prostředí s dodatkem, že kolo navíc úředníky udržuje v dobré kondici a méně marodí. „Výjezdy si dobře plánujeme, abychom cestou udělali několik úkonů, běžně ujedeme dvacet až padesát kilometrů. Nejdelší služební cesta na kole byla dlouhá asi 110 kilometrů,“ doplnil Robert Ďásek.

Autor: Petr Sedlák