Komu to pálí, má šanci hrát šachy, tvrdí šachový vedoucí

Kde se ve Žďáře nad Sázavou hrají šachy?
Žďárský šach organizuje Dům dětí a mládeže (DDM) ve Žďáře nad Sázavou, kde se klasicky školským systémem podzim jaro koná kroužek. Vede ho Jaroslav Celý a poslední rok mu pomáhá Petr Stehlík. Tam se děti naučí základy. Jak v každém sportu se jich přihlásí patnáct, sedm jich odpadne, protože je to buď nebaví, nebo jim to nejde. Ale pokud vydrží, něco se naučí a stojí za to se tomu dítěti věnovat, potom přestoupí do šachového oddílu TJ Žďár, což už je typický sportovní oddíl s částí mládežnickou, vlastně dorostenci, a dospělí. Tréninky jsou v obou případech jednou týdně, neboť ve Žďáře není extra moc zájemců o šachy. DDM má asi dvanáct dětí, ale zase jsou stabilní.

Co podle vás děti na šachu baví?
Kdo jednou zkusil šachy, získal koníčka na celý život. Ony mají totiž úžasnou výhodu, že se dají hrát od tří do devadesáti let. Je to hra bez rozlišení věku, pohlaví, prostě komu to lépe myslí, kdo se na to víc soustředí, kdo se víc chce učit, tak slaví úspěchy. Další výhodou je, že nezáleží na fyzické kondici. Kdo se neuplatní v klasických sportech, třeba ze zdravotních důvodů, může hrát šachy. Všechno v klidu vymyslí, ale musí chtít, je to o ochotě se učit.

V čem mohou být šachy pro děti přínosné?
Šachy jako sport mají jednu hezkou vlastnost: předpokladem je mít schopnost přemýšlet, kombinovat, říká se počítat varianty, to znamená vidět tah nebo dva dopředu. To nutí dítě uvažovat dopředu. Já sám mám vyzkoušeno, že komu jde dobře matematika, má pro šachy lepší dispozice, nebo i opačně: kdo je schopný přemýšlet o šachách, tak i matematika mu jde lépe. Existují turnaje organizované po linii škol. Každá škola postaví družstvo a pak v celostátním kole a v kategorii středoškoláků soutěží devadesát procent gymnázií, žádné učiliště nebo střední zdravotnická škola. Ten, komu to pálí, má šanci hrát šachy, takže to má určitě dosah do schopnosti se vzdělávat.

Jak byste charakterizoval žďárský šachový kroužek?
Jeho členové se do kroužku se chodí pobavit, zablbnout, byť to má svůj náboj, pro rozvoj mladého hráče je každopádně potřeba, aby se šachům věnoval i doma, studoval literaturu, jeden trénink nestačí. Setkání je vždycky tematicky zaměřené, teď trénujeme taktické obraty, čili finty, co se dají vymyslet, zhodnocení pozice, odhad a podobně. Nebo se trénuje zahájení, koncovky, zkrátka různé tematické okruhy.

Komu jdou šachy lépe: chlapcům nebo dívkám?
Na začátku je to úplně jedno. Ale je pravda, že ve vyšších kategoriích děvčata odpadají. Důvodem není, že by na to neměla, ale spíš mají jiné zájmy. Takže převažují chlapci a v dospělém šachu také muži vedou. Mají mnohem lepší výkonnost, možná proto, že mají odvahu, chuť i možnosti se šachu o hodně víc věnovat. Holka se dostane na určitou úroveň a už těžko se probojovává výš, takže děvčata jsou v šachu vzácností.

Jak vy jste se dostal k šachu?
Já jsem se dostal k šachům úplně omylem, i když jsem je doma hrál s tátou, ale začal jsem až asi v osmnácti letech. Moje úroveň je nízká, takže jak se říká: kdo umí, umí, kdo neumí, učí (smích).

Autor: Lucie Pátková