Kosa Hnáta inspirací k filmu

Jak a kdy vůbec vznikla myšlenka natočit snímek Hodinu nevíš?
Nápad natočit film vznikl krátce po tom, co vyšla kniha Vraždy ze závisti od psychiatra Miroslava Skačániho.

Bylo těžké točit film na téma, které je stále živé mezi veřejností?
Od skutečného případu jsme se snažili co nejvíce oprostit, byť nepopíráme, že částečně byl inspirací pro scénář našeho filmu.

Jak jste vnímali negativní reakce k projektu – například výroky hejtmana kraje Vysočina?
Pan hejtman si zkusil udělat sám sobě reklamu, ale moc mu to nevyšlo. Musím se tomu v duchu smát. Co se týče negativních reakcí, zatím jich tolik nebylo. My jsme připraveni o filmu diskutovat a obhájit náš záměr. Chceme jen poukázat na nebezpečí jedinců, kteří na první pohled vypadají nevinně a neškodně, a taky na případnou nevšímavost a povrchnost nás všech okolo.

Přece jen jde o vážné téma, jaká byla atmosféra při natáčení?
Do smíchu nám při natáčení nebylo. Atmosféra nemocnic i samotného příběhu na nás všechny velmi doléhala, což bylo pro film doufejme přínosné a zároveň i inspirativní.

Snímek se dotýká případu havlíčkobrodských heparinových vražd, ale natáčelo se na jiných místech. V Brodě jste točili pouze jeden den exteriéry. Proč jste ve městě nestrávili více času?
V Havlíčkově Brodě jsme natáčeli jen kvůli nápisu na kose Hnáta, který byl inspirací pro název filmu. Kdyby Hnát střežil jiné město, točilo by se tam.

Jak se vám v Havlíčkově Brodě natáčelo?
Já pocházím z Vysočiny, takže mně se tu líbí. Brod je krásné město, ale na Telč, odkud pocházím, pomiňte mi to, svou krásou nemá.

Štáb filmu Hodinu nevíš při natáčení jedné z nemocničních scén.

Ve výklenku havlíčkobrodské Staré radnice stojí kostlivec Hnát s latinským nápisem Kterou hodinu nevíš. Proč jste vybrali právě tento název?
S názvem filmu jsme měli od počátku trochu problém. Nakonec s tímto nápadem přišel havlíčkobrodský obyvatel, sochař Radomír Dvořák, který je kamarádem střihače filmu Iva Návrata. Název nejenže vystihuje podstatu našeho filmu, ale i podstatu všeho, co se kolem nás děje.

První klapka snímku klapla 23. října 2008 a po deseti měsících je film hotový. Šlo vše podle plánu nebo byly nějaké komplikace?
Kdyby šlo vše hladce, ani bychom neměli pocit, že točíme český film. Samozřejmě trable byly – postprodukční, finanční, organizační… Nakonec se nám ale podařilo film dokončit a nyní ho můžeme nabídnout divákům.

A nesmíme zapomenout ani na tradiční „historky z natáčení“. Přihodilo se něco zajímavého?
Samozřejmě, i při natáčení takto závažného tématu se občas přihodí něco, co štáb rozveselí. Muselo to tak být, jinak bychom se z toho asi zbláznili. Ale většinou jsou to situace natolik intimní a uzavřené jen pro zúčastněné, že je lepší je vyprávět jen na nějaké besedě, než do psaného rozhovoru.

Hlavní postavou je Václav Jiráček, měl jste od začátku představu, kdo bude hrát vraha nebo jste složitě vybírali?
Výběr hlavní postavy byl klíčový a zásadní. Je to alfa a omega celého filmu. Kandidátů a tipů bylo víc, dnes už ale vím, že výběr Vaška Jiráčka byl správný a myslím, že i jediný možný. Však se může divák přesvědčit na vlastní oči.

Snímek Hodinu nevíš je prvním filmem ve střední Evropě, který byl natočen high-definition kamerami Red One. Mohl byste popsat, v čem je tato technologie nová a jaké má výhody?
Není novinkou, že natáčení na klasický filmový materiál ustupuje. Videotechnika se neustále zlepšuje a v některých ohledech je dokonce lepší než film. Většina kameramanů zastává klasický způsob. Pro mne však natáčení na high definition video znamená nejen určitou volnost při natáčení, ale hlavně v postprodukci, kdy obraz můžete snadněji stylizovat dle vašich představ a méně složitě i levněji dokážete vytvářet speciální obrazové efekty.

Plánujete další pokračování filmu, jaké projekty vás čekají nyní?
Pokračování určitě nechystáme. Náš nejbližší projekt je zasazen do rumunských hor za dob Causesca. Jde o jakousi odyseu otce, jenž hledá svého ztraceného syna.

Sedmadvacátého srpna vstupuje film do kin. Co byste mu, jako jeho „otec“, popřál?
Otců má film více. Kdokoliv vložil do díla svůj um, schopnosti a kreativitu, je vlastně jedním z rodičů. Já osobně bych mu popřál, aby ho divák nebral jako senzaci a prostředek k využití či snad zneužití smutných lidských osudů a bolesti. Chci, aby ho lidé brali jako reflexi dnešní doby a tak trochu vykřičník nad tím, co všechno se může stát, když přehlížíme lidi, skutky a situace kolem nás.

Foto: archiv filmu

Autor: Ondřej Rázl