Kutnohorský rodák zapustil kořeny na Vysočině

Na sklonku života však nejvíce vzpomínal na Telč, Znojmo a Jihlavu. Tam se stal v roce 1950 ředitelem hudební školy a mimo jiné dirigoval i Horácký komorní orchestr.

V Telči se jako student reálky seznámil s o dvě léta starším Theodorem Schaeferem, jehož hudební nadání přivedlo na stejnou cestu jako Francla. Ten po studiu na pražské konzervatoři u prof. Jaroslava Křičky působil mimo jiné jako ředitel hudební školy ve Znojmě, krajský inspektor hudebních škol v Praze a šéf Středočeského symfonického orchestru v Poděbradech. Poté, co v 68 letech odešel do penze, bydlel od jara do pozdního podzimu v idylickém zákoutí nad Dobrou Vodou u Telče. A tak jako kdysi jeho prvotiny vznikly v tomto jezerním městě, tak poslední skladby vytvořil zde na Hamrovce, kde se cítil dokonale šťasten.
Francl je znám jako upravovatel písní z moravského Horácka, autor preludií, sonatin a skladeb pro lesní roh a smyčcový orchestr, které se dodnes hrají. Důkazem toho je slavnostní koncert na 28. ročníku Slavností lesního rohu, který byl 27. června 2010 v Žehušicích věnován Jaroslavu Franclovi jako poděkování k 20. výročí jeho úmrtí. Milované Telči věnoval skladbu Podzimní pastorale.

Úvodní foto Telč

Autor: Pavel Kryštof Novák