Leonardo Teca je farář, který málo spí a hodně pracuje

Leonardo vystudoval Střední průmyslovou školu v Pelhřimově a po maturitě studoval na Evangelické teologické fakultě Karlovy univerzity a na ženevské univerzitě ve Švýcarsku. Po roční praxi v Brně se stal evangelickým farářem Českobratrské církve evangelické. Nyní bydlí v Horních Vilémovicích na Třebíčsku na faře a stále má co dělat.

Od roku 2001 působí ve farnosti, do které spadá přibližně patnáct obcí. „Lidé většinou nevědí, co všechno obnáší povolání faráře. Pravidelně si připravuji kázání, která nemohou být stejná. Musím hledat myšlenky a ty pak zpracovat. Snažím se, aby moje kázání byla, jak se říká, lidem šitá na míru, prostě, aby byla aktuální. Někdy to jde, někdy ne,“ říká Leonardo a dodává, „hodně času mi vezme také administrativa, což je taková skrytá práce. Je potřeba udělat, bez ní to nejde, ale navenek není vidět.“ Když jsem Leonarda navštívila, zrovna přidělával se svým farníkem Mirkem Nevrklou v obývacím pokoji garnýž. „Fara je velká a stále je co opravovat.

Do obývacího pokoje musím dát nějaké závěsy, protože do oken svítí sluníčko.“ Když Leonardo odešel do kuchyně pro něco k pití, zeptala jsem se, jak mají farníci svého faráře rádi a jak s nimi vychází. Mirek Nevrkla, sympatický pán ve středních letech, bez váhání odpověděl: „Je to člověk, který hodně pracuje a málo spí. Jednou, když byl nemocný, vzali jsme ho k nám domů, jinak by tady pořád pracoval. Leonardo je velmi inteligentní a má zájem dělat změny. Víte, změnit staré zvyky je velmi těžké. Rád pracuje s dětmi a vytváří pro ně zajímavé programy. Máme ho rádi,“ shrnuje Mirek Nevrkla.

Po krátkém povídání jsme se přesunuli do kuchyně. Leonardo dovařil vepřové maso a chystal se dokončit arašídovou omáčku. Stačilo jenom dvakrát pomlít na mlýnku nesolené arašídy a vzniklou hmotu přidat k masu. Rajčatový protlak dodal omáčce barvu a cibule a sůl chuť. Během tohoto procesu jsme otevřeli bílé víno, které jsme Leonardovi přinesli. Přiznal se, že bílá vína mu moc nechutnají. Ale poté, co je okusil, chutnalo i jemu. „Když jsem byl malý, tak jsem s bratrancem pil palmové víno. Je hodně voňavé. A tenkrát jsme toho vypili asi moc, protože jsem pak usnul,“ vzpomínal Leonardo.

Horní Vilémovice jsou malou obcí na Třebíčsku, a tak mě zajímalo, jak se dostal mladý černý evangelický farář právě sem. „Když jsem byl na praxi, řekl mi můj mentor, tedy ten, který mě vedl, že nejsem dobrý pro venkov, protože potřebuji mít kolem sebe hodně přátel a hodně lidí. Nabízeli mi tenkrát farnost Smíchov v Praze, ale já si zvolil Horní Vilémovice. V Praze jsem měl hodně kamarádů a to by mě odvádělo od mé práce. Jsem tady rád,“ říká evangelický farář.

Dvě stě padesát farníků. Na nedělní bohoslužby do Vilémovic jich jezdí třicet až čtyřicet. O svátcích se tento počet zvyšuje. „Jsou zde rodiny, které navštěvuji třeba každý týden, s jinými se potkávám třeba jen několikrát do roka. Snažím se ale o pravidelné návštěvy. Farář je tady pro lidi a já mezi nimi chci být.“

Autor: Eva Fruhwirtová