Moje práce je mým koníčkem, říká Jakub Smolík

Jak jste se vůbec dostal k hudbě?
Maminka i tatínek hráli na harmoniku, maminka navíc zpívala, takže já jsem s ní od mala zpíval lidovky a ve čtrnácti letech jsem začal hrát na kytaru.

Pamatujete si svou první písničku?
Jasně, jmenovala se Chytila tygra do klece. Bylo to v době, kdy jsem se teprve učil akordy.

Dá se říct, že jste si hraním na kytaru namlouval holky?
To víte, že jo. Já jsem se kvůli tomu začal učit na kytaru, když jsem viděl ostatní kluky u táboráku, jak hráli. To by můj skutečný důvod.

Máte tříletou dceru. Zpívate si s ní?
No jo, jakmile sednu do auta, tak malinká „Tatínku, pusť Amálku.“ To je písnička Říkej mi, táto, tam zpívá Amálka. Takže si určitě spolu zpíváme.

Na svých stránkách píšete o velkém překvapení. Můžete prozradit, o co jde?
Chystám velký koncert v Praze ku příležitosti mých kulatých narozenin (r. 1959 – pozn. red). Uskuteční se v divadle Hybernia 16. září, kde budu mít hosty jako je Petr Janda, Aleš Brichta, měl by tam i Michal David a jedná se s Evou Vejmělkovou, protože se mnou před lety nazpívala Živou lásku. Zkrátka přijedou lidé, s nimiž jsem spolupracoval a měli bychom si udělat hezký večer.

Na pozdim také vydáte nové album. Na co se vaši fanoušci mohou těšit?
Já ještě přesně nevím, co tam bude, mám málo písniček, teprve se dopisují. Ale jmenovat by se mělo Dál za tebou budu stát, což je písnička od mého kamaráda, kterého potkala tragická událost. Pak taky Franta (František Kasl, kapelník – pozn. red.) mi složil písničku Já nejsem zlej a něco mi píše Jiří Zmožek.

Máte svou nejoblíbenější písničku?
Nejoblíbenější nemám. Mám jenom písničky, které hodně rád zpívám, třeba Já tě dívko dávno znám, smutnou písničku Dál za tebou budu stát, tu mám hrozně rád, nebo Blázen žárlí.

Málokdo možná ví, že jste také podnikal…
Ano, měl jsem hospodu U Dvou pacholíčků a cukrárnu, která se jmenovala Kousek z nebe. Ale tím, že se nám narodila dcera, jsme s podnikáním skončili a užíváme si jí. Já už nepodnikám ne z toho důvodu, že nechci, mě to bavilo, ale čas hrozně utíká. Často hraju, dvakrát týdně jezdím do Prahy, protože dělám thajský box, a když netrénuju, jsem s malou. Když ji mám v tomto věku, hrozně mě to naplňuje a užívám si jí. Ve dvaceti bych si to asi takhle neužíval. Jsem šťastný za každou chviličku, co můžu být s ní: když spolu modelujeme, malujeme čerty, když jdeme na procházku krmit koníčky, to je pro mě úžasný.

Máte dceru, plánujete i syna?
Já plánuju ještě dceru a ještě syna. Ty holky jsou skvělý… Když mě Petruška drží kolem krku a řekne: „Tatínku, pojď se pusinkovat.“ – to je prostě bomba.

V Bystřici ani na Vysočině nehrajete poprvé. Jaký máte vztah k tomuto kraji?
Hrozně rád sem jezdím, protože jsou tady bezvadný lidi. My jsme si to vyjezdili. Před takovými osmi lety na nás nechodilo tolik lidí, přišlo jich tak osmdesát, sto, někdy sto dvacet. Já jsem za sebou nikdy nikoho neměl. Za dvacet let hraní jsem byl asi jen patnáckrát v televizi, takže jsem si musel ty lidi vyjezdit, aby si řekli: jo, to bylo hezký, přijdeme příště zase. A ono se to nabalovalo a zaplaťpámbu máme teď pořád vyprodáno. Takový vztah mám rád, baví mě to. Moje práce je mým koníčkem a mě to baví.

Autor: Lucie Pátková