Náhled pod pokličku Majal(f)es(t)u v Chotěboři

S Hugem Pelikánem, studentem Vyšší odborné školy a Obchodní akademie Chotěboř a pořadatelem akce, si o majálesu povídala Tereza Odehnalová, studentka hlineckého gymnázia.

Na vašich stránkách o Majálfestu jsi se zmínil, že první myšlenka o uskutečnění téhle akce vás napadla už před rokem. Kdo na to vůbec jako první přišel a co ho k té myšlence dovedlo?
Ten den si pamatuji přesně. Na vývěsce na chotěbořském náměstí se objevil plakát na brodský majáles. Majal(f)es(t) byl zprvu spontánní reakcí na tuto chvíli.

Ze spontánní reakce se vyvinula reálná akce. Jak jsi přesvědčil své spolupracovníky, aby do toho s tebou šli? Přeci jen to není lehké, všechno zařídit tak, aby to pokud možno na sto procent klapalo.
Sto procent je opravdu vysoká laťka. Prvního dobrodruha jsem našel na stejném náměstí. Čekal jsem na autobus a zmínil se Míše Nesládkové o tom, co mě cvrnklo do nosu. Byla nadšená, a tak jsme si plácli.
O týden déle jsem pro nápad získal i Míšu Trtíkovou, se kterou sedím v lavici. Napadlo mě, že majáles nemá smysl organizovat jen pro jednu školu, potřeboval jsem někoho z gymnázia. Jirka Rásl mi připadal jako ideální volba. Sám je bubeník a v hudebním prostředí se pohybuje. Navíc je členem dvou kapel.

Vidím, že i taktika je výborná. Když se zadívám na program Majálfestu, zjišťuji, že je opravdu pestrý a každý si tam najde určitě to svoje. Kdo s těmi nápady o pestrosti programu přišel a jaké bylo, přesvědčit všechny aktéry, aby se ho zúčastnili?
Do Majal(f)es(t)u jsme šli od začátku s tím, že ten program musí zaujmout co nejvíce lidí.
Vystupující musím pochválit, po důkladném vysvětlení našeho záměru naprostá většina přistoupila na naše podmínky. Jsem strašně rád, že se našli lidi, kteří nedělají všechno pro peníze.

Pro reklamu je jsou nezbytné i internetové stránky a plakáty. Jejich grafika je zdařilá, poutavá a krásná loga určitě zaujmou. Kdo je strůjcem téhle části propagace?
Grafika je tak trochu můj koníček. Internetové stránky jsou dílem Míši Nesládkové. Jsou za nimi desítky hodin nelehké práce, bez níž by to ale nešlo.

Zkrátka tato práce vás stala nejen hodně sil, ale i hodně času. Myslím, že i pevné nervy, pokud šlo o shánění sponzorů.
Skutečně, financování je pekelná záležitost. Z více než třiceti firem, které jsme oslovili, se našimi partnery stale jen hrstka. Naštěstí nám pomohlo město Chotěboř a pivovar Chotěboř. Důležitými partnery se stal Tritone a Gambrinus. Dále bych zmínil kovovýrobu Švanda, JCS Computer, firmu Prorys a obec Kyjov.

Proč tedy nevybíráte alespoň symbolické vstupné?
Protože na vstupném stejně nelze stavět rozpočet. Počet návštěvníků je nevyzpytatelný, závisí hlavně na počasí. Sebemenší vstupné snižuje návštěvnost a toto je akce pro lidi, ne pro výdělek. Navíc plánujeme vybírat dobrovolný příspěvek pro dětský domov.
Takže ještě charitativní účel?

Benefice je spíše doplňkem, neočekáváme, že se vybere nějaká závratná částka.
Je něco, čeho se jako organizátoři bojíte?
Je to hlavně počasí a s ním spojená nižší návštěvnost. Máme zajištěné náhradní prostory na zimním stadioně, ale bojíme se, aby v případě deště nebyl poloprázdný. Prosím přijďte i na zimák, program bude stejný za mokra i za sucha.

Na co se naopak nejvíce těšíš?
Na to, že lidi přijdou a budou se bavit. Pokud bych měl vypíchnout jednu kapelu, byla by to asi V3SKA, kterou jsem naživo ještě neslyšel. Na Vysočině není moc možností je slyšet. Hrají hlavně na západě Čech, v Praze a na vybraných festivalech po celé ČR.

Kde se dozvím, zda se akce koná skutečně v areálu U Nádržky, nebo zda je na stadioně?
Vzhledem k tomu, že definitivní rozhodnutí padne den před akcí jako ideální se jeví naše internetové stránky www.majalfest.wz.cz.

Jak se mohou ostatní ještě dozvědět o Majalfestu?
Navštivte informační servery ichotěboř a Vysočina-news.cz, přečtěte si Echo nebo Deník. Další možností jsou plakáty. Nic Vám nebrání ani osobní či internetové komunikaci s organizátory. Ale mám ještě jeden typ - úplně nejvíce se o Majál(f)es(t)u dozvíte 29. května v Chotěboři.

Určitě se většina přijde podívat. Na závěr nám dej ještě nějaký tip, jak by měl obyčejný člověk nebo student postupovat, kdyby se rozhodl podobnou akci pořádat ve svém okolí:)
Základ je ujasnit si, co je cílem, jaký má být výsledek. Pobavit se o záměru s někým rozumnějším a společně posoudit reálnost projektu. Je třeba si uvědomit, co to pro mě bude znamenat. Sehnat dobré spolupracovníky. A vydržet až do konce.

Autor: Ondřej Rázl