Nejvíc mě baví závody, prohlašuje malý judista

Žák druhé třídy novoměstské základní školy zvítězil na mezinárodním turnaji v úpolovém sportu už třikrát. „Jsme na něj s manželkou moc pyšní,“ říká hrdě René Pintera, chlapcův otec a zároveň trenér.

Odkdy se Daniel věnuje judu?
René Pintera (R. P.): Od dvou let se mnou začal jezdit na tréninky. Sám začal trénovat a jezdit po závodech asi ve čtyřech letech. Tuším, že první závod absolvoval, když mu bylo čtyři a půl roku.

Jaké největší úspěchy má zatím na svém kontě?
Daniel Pintera (D. P.): Vyhrál jsem první místo v Belgii a pak ještě dvakrát v Rakousku.
R. P.: Daniel má za poslední dva roky na svém kontě mnoho úspěšných účastí na soutěžích v České republice, ve kterých vždy obsadil medialové pozice. Na mezinárodním poli zaznamenal tři vítězství v rozmezí tří měsíců. Do Belgie jsme jeli asi tisíc sto kilometrů, turnaj se konal nedaleko Bruselu, v městečku Jodoigne, v hale Baoudoin. Byli tam závodníci z celé Evropy plus další ze světa. No a v Rakousku to byly taky dva velké mezinárodní turnaje, takže jsme na syna samozřejmě náležitě pyšní.

V jaké kategorii vlastně Daniel závodí?
R. P.: Je to kategorie mláďat, jedná se o malé začínající judisty do deseti let. Za své úspěchy získávají většinou medaile, diplomy a někde i poháry a věcné ceny.

Vy sám jste závodník v judu, jak jste se k tomu sportu dostal?
R. P.: Já se judu věnuji už pětadvacet let a dostal jsem se k němu kdysi dávno na vojenské škole. V minulosti jsem zaznamenal hodně úspěchů, kdybych měl zmínit něco ze současnosti, tak jsem loni byl na Mistrovství světa v Bruselu, kde jsem skončil devátý, a na Mistrovství Evropy v Praze, tam jsem obsadil sedmou příčku. Loni jsem byl také druhý na mezinárodním turnaji v Linzi v Rakousku. Letos jsem byl také na Mistrovství světa v Sindelfingenu v Německu, kde jsem kvůli zranění zad, které jsem si přivodil před odjezdem, vypadl v prvním kole. Všechny tyto umístění jsou v kategorii M2, což je věková kategorie mužů od třiceti pěti do čtyřiceti let. V současnosti se připravuji na Mistrovství Evropy v Itálii.

Jak zvládáte skloubit práci a trénování?
R. P.: Já se živím daněmi a účetnictvím jako osoba výdělečně činní a to mi umožňuje plánovat si pracovní dobu dle potřeby. Kdybych měl jiné zaměstnání, tak bych tréninky určitě nestíhal. Takhle to jde. Sám závodím a ještě vedu ty nejmenší děti z TJ Sokol Žďár nad Sázavou a v DDM Klubíčko Nové Město na Moravě.

Jak často trénují?
R. P.: Tréninky jsou dvakrát týdně. Daniel jich má víc, protože se mnou chodí trénovat kromě Žďáru nad Sázavou i do Nového Města na Moravě. Takže má týdně tak o jeden nebo o dva tréninky víc než ostatní.

Máte ve svém oddílu více chlapců nebo dívek?
R. P.: Je to docela nakombinované, ale ti chlapci pořád převládají.

Vrátím se k Daneilovi. Co tě na judu nejvíc baví?
D. P.: Nejvíc mě baví ty závody.

A co děláš ještě kromě juda?
D. P.: Chodím trénovat hokej, pak do keramiky a na kytaru. Ale čím bych chtěl jednou být, to ještě nevím.

A jaké plány do budoucna má tatínek?
R. P.: Tak asi aby Danda trénoval co nejdéle, dokud to půjde. Zatím nebyly žádné komplikace, žádné zranění, to musím zaklepat. A uvidíme, jestli bude úspěšný i nadále.

Má Daniel nějaké sourozence? Věnují se také judu?
R. P.: Máme ještě dceru Míšu, které jsou čtyři roky. Ta už s námi také chodí trénovat. A teď se nám narodilo miminko, ale to zatím ne (smích). Dá se říct, že děti vedeme ke sportu, myslím si, že je to dobré.

A proč zrovna judo? V čem může dětem pomoci?
R. P.: Judo je pro děti jednoznačně výhodné. Je super v tom, že narozdíl od ostatních sportovních aktivit rozvíjí celé tělo. Dítě se dále naučí kázeň, gymnastiku, obratnost, pády. Dále se postupuje se od těch nejjednodušších chvatů až k těm nejsložitějším.

Mluvil jste o pádech. Není to pro dítě nebezpečné?
R. P.: Určitě není. Ono se musí naučit padat, s každým pádem tělo zesiluje, je to čím dál lepší a lepší. A tím i bezpečné.

Kolika turnajů už jste letos zúčastnili a co vás ještě čeká?
R. P.: Jezdíme závodit po celé republice, na velkých mezinárodních turnajích jsme letos byli třikrát, celkově jsme za první půlrok tohoto roku sjezdili asi patnáct turnajů. V nejbližší době nás čeká v neděli 20. září mezinárodní turnaj v Brně. Dále jsme pozváni na turnaje v České republice, Slovensku, Rakousku, Německu, Chorvatsku, Francii a v dalších zemích. Loni jsme byli na pětadvaceti turnajích.

Ze kterých zemí pocházejí vaši největší konkurenti?
R. P.: Největší konkurencí v zahraničí jsou asi svazové republiky bývalého sovětského svazu. Ti budou do budoucna pravděpodobně velký problém, protože jsou na těchto sportech téměř odkojení. Jinak samozřejmě u nás v republice v kategorii mláďat je obrovská konkurence.

Co je podle vás na judu nejtěžší?
R. P.: Judo je spíš o technice než o síle. Já bych řekl, že nejtěžší je vydržet.

Autor: Lucie Pátková