Nemohla jsem usnout, řekla o noci se zlatou plackou Sáblíková

Co se vám honilo hlavou, když jste stála na startu závodu na 3 000 metrů?
Při startu už jsem nemyslela na nic, ale před startem to bylo, že nechci nikoho zklamat.

Když jste čekala, jak dojedou soupeřky, napadlo vás, že by mohly spadnout, nebo jste jen doufala, že budou pomalejší?
Pád bych nikdy nikomu nepřála. Když už vyhrát, tak proti všem a spravedlivě. Takže jen tím, že budu prostě rychlejší.

Nebojíte se, že po tak skvělém výkonu na „trojce“ od vás budou lidé očekávat výhru i v závodu na 5 000 metrů?
Myslím, že budou očekávat medaili… A já můžu říct jen to, že pojedu tak, jak umím, a pak se uvidí, co z toho bude.

Jak vidíte své šance na trati 1 500 metrů?
Na patnáctistovce věřím víc Káje (Karolíně – pozn. red.) Erbanové, než sobě… Ale pojedu a budu se snažit.

Na váš nedělní závod se přišli podívat čeští hokejisté. Chystáte se vy na oplátku na hokej?

Chtěla jsem jít zítra, ale už nejsou lístky. Ale myslím, že se tam ještě dostanu.

Jak se vám spalo s medailí?
Byla jsem ráda, že ji mám vedle sebe, ale i tak jsem nemohla usnout. Bylo to moc emotivní.

Fotografie: archiv Martiny Sáblíkové

Autor: Lucie Pátková