Novák v Domácím kraji vzdal hold svému rodnému městu

Psal eseje, fejetony, prózu i poezii. Z románů je to například Myrta nebo Planá růže, z povídkových knih Ivaňské zátiší nebo Domácí kraj. Tato sbírka třiceti vzpomínek je pro Telčsko zvlášť důležitá. Ač Novák jako pedagog působil na Hustopečsku, do milované Telče se rok co rok vracel. Byl prvním, kdo ve svých povídkách oslavil jezerní město. Kniha vyšla nákladem Josefa Fišera s obrázky Hynka Janků roku 1914. Mimo Telče zavádí autor čtenáře pod Javořici, na Štamberk, do Mrákotína či na Dobrou Vodu.
Nejvděčnější čtenáře nacházel na venkově, neboť ve svých pracích dokonale zachytil život a povahu tamních lidí. Lze jej proto považovat za pokračovatele díla kukátkáře Václava Kosmáka.
Novák absolvoval roku 1885 telčskou reálku a stal se učitelem. Působil na celé řadě míst Hustopečska, naposledy v Boleradicích, kde byl správcem školy od roku 1906 až do své předčasné smrti v roce 1915. Oplakáván vdovou a šesti dětmi byl pochován na místním hřbitově.
František Novák byl členem Katolické moderny a později zakládajícím členem Moravského kola spisovatelů. Tak se stal přítelem četných literárních osobností, zvláště se přátelil s bratry Mrštíky.
O Novákově životě a díle podal svědectví František Drdacký v bibliofilii O Telči a o Novákovi. Knížka, vyzdobená obrázky Marie a Michaela Florianových, vyšla roku 1935 v Pacově u Karla Hraběte. Také Jan Karel Zamazal v knize Bílá Telč, vydané v roce 2004 v Třebíči, se na několika místech zmiňuje o zásluhách slavného telčského rodáka.

Autor: Pavel Kryštof Novák