Polka v horáckém regionu

Polka je tanec českého původu a o jejích počátcích kolují různé příběhy. Podle dostupných historických pramenů složila tanec polku služka Anna Chadimová v Labské Týnici, kde tento nový tanec poprvé zatančila podle nápěvu písně Strejček Nimra koupil šimla. Polka se dále rozšířila hlavně díky učiteli Josefu Nerudovi a studentských zábav do dalších měst a také do Prahy.

Polka se původně tančila podle jednoduchých nápěvů lidových písní, které byly na městských zábavách stále častěji nahrazovány umělými skladbami. Skladatelé používali národní motivy při polce často nevhodně, čímž se dostávali do konfliktu se ctiteli české národní hudby. Taneční hudba k polce byla složena z částí lidových písní a zkomolených nápěvů, často vytržených z kontextu.

Odborníci se však shodují, že vznikla z tanců polských emigrantů – krakoviaku. Svůj název má od slova půlka, což značilo rychlejší tempo. Polka je oblíbený společenský tanec, který se učí studenti v tanečních a nemůže chybět na žádném plese, nejen na Vysočině. Je to náš národní tanec, který pronikl do celého světa.

Polka v horáckém kraji má několik tanečních variant. Nejčastější typ tohoto tance představuje polka hladká. Tančí se po celé ploše, popřípadě po kruhu, s otáčením doprava nebo doleva. Staří tanečníci ji tančili s velkou virtuositou, nejčastěji pouze doleva. Hladká polka se tančívala v rychlejším tempu, často na kvapíkové melodie. Někdy se tančívala po kruhu nazpátek, tedy proti směru hodinových ručiček. Druhou nejznámější taneční verzí je polka na šest, která se tančí téměř po celém Horácku.

Dříve se tance spojovaly s určitou příležitostí. Na Horácku se tančilo v zimním období o masopustu a v letním období pod májí. Tančilo se na svatbách, o dožínkách a při dalších podobných příležitostech.

Spolupráce: Jiří Voborný

Autor: Eva Fruhwirtová