Pracovní den zdravotní sestry aneb Den s Monikou

O půl osmé ráno vyráží za svými pacienty Domácí péče, tentokrát společně s další charitní sestrou za vozíčkářem. Muže nakládají na invalidní vozík, aby ho Monika mohla odvézt do koupelny k hygieně. Sestry se u pacientů, kteří nemají zvedák, hodně nadřou. „S pacienty, kteří jsou imobilní a jsou dost těžcí, je to dost namáhavé. Jednou mě při ošetřování musela druhá sestra dopravit do nemocnice, protože mi vyskočil při zvedání pacienta obratel,“ vypráví jedna ze sester.

Druhým pacientem byla paní, které za rok bude sto let a ráda by Monice předala tak třicet let, Monika se smála. „Ke každému pacientovi musíme přistupovat individuálně, ale u všech musíme být trpěliví. Kromě lékařských úkonů musíme zvládat spoustu dalších věcí. Nejde jen o tu profesionální práci. Musíme si s pacienty popovídat, potěšit a povzbudit je. Jsem křesťanka a tato práce je pro mne službou. Když přijdu domů, tak mi občas manžel říká, že by chtěl být pacientem Charity,“ dodává s úsměvem.

Za celý den navštívili celkem sedm pacientů, měli auto, a tak to šlo rychle. Často ale zdravotní sestry Oblastní charity Jihlava obcházejí své pacienty po celé Jihlavě pěšky. Pracovní den charitní sestřičky nekončí, po příchodu domů musí napsat záznamy o všech lidech, které ten den ošetřovala. „Na oběd se dostanu jen občas, většinou jím až doma,“ vysvětluje usměvavá průvodkyně z Domácí péče.

Lidé vídají zdravotní sestry s batůžkem na zádech a s logem Charity, každý tuší, že jdou k pacientům. Co to ale vše obnáší, si dovede představit málokdo.

Autor: Petr Sedlák