Proč někdy vybuchneme kvůli maličkosti? Vědci zkoumali, jak reagujeme na hrubost

Umíme se opravdu ovládnout, když nám někdo v práci odpoví hrubě, sarkasticky nebo zbytečně ostře? A rozhoduje o tom hlavně naše emoční inteligence, nebo spíš to, jaký máme právě den? Nový výzkum naznačuje, že odpověď je složitější, než bychom čekali.

Často máme tendenci posuzovat reakce lidí jako něco stálého. Když někdo zůstane klidný, řekneme si, že je vyrovnaný a trpělivý. Když naopak vybuchne, označíme ho za horkou hlavu. Jenže podle studie publikované v roce 2025 v časopise Journal of Pragmatics může být v napjaté chvíli důležitější něco mnohem bezprostřednějšího: naše aktuální nálada.

Výzkum se zaměřil na to, jak dvojjazyční lidé reagují na nezdvořilost na pracovišti. Autoři sledovali, zda reakce ovlivňuje emoční inteligence, momentální emoční rozpoložení a také to, zda člověk odpovídá ve svém prvním, nebo druhém jazyce. Výsledky zpochybňují běžnou představu, že emoční inteligence sama o sobě spolehlivě určí, kdo zvládne konflikt s nadhledem a kdo ne.

Jak se zkoumala hrubost na pracovišti

Studie pracovala se 104 španělsko-anglicky bilingvními účastníky. Ti nejprve vyplnili dotazník měřící emoční inteligenci. Poté jim výzkumníci pomocí videí navozujících emoce navodili buď pozitivní, nebo negativní náladu. Nakonec účastníci reagovali na deset pracovních situací, v nichž se objevovala nezdvořilost.

Scénáře zahrnovaly přímou kritiku, sarkastické poznámky i jemnější podoby nezdvořilosti. Šlo například o situaci, kdy někdo nepoděkuje za dárek nebo neposkytne zpětnou vazbu po prezentaci. Účastníci odpovídali ve španělštině, tedy ve svém prvním jazyce, i v angličtině, tedy ve druhém jazyce.

Výzkumníci si položili tři hlavní otázky: zda emoční inteligence ovlivňuje reakci na hrubost, zda aktuální nálada mění volbu slov a zda lidé reagují odlišně podle toho, jakým jazykem právě mluví.

Emoční inteligence nebyla tak silná, jak se čekalo

Původní předpoklad byl poměrně logický: lidé s vyšší emoční inteligencí by měli nezdvořilost zvládat konstruktivněji. Jenže to se nepotvrdilo. Mezi celkovým skóre emoční inteligence a typy odpovědí, které účastníci volili, se neobjevily významné souvislosti.

Výsledky tak připomínají důležitou věc. Emoční inteligence není totéž co morálka, charakter nebo dodržování společenských pravidel. Člověk může umět dobře číst emoce, ale to ještě neznamená, že automaticky odpoví zdvořile. A naopak i člověk, který se v emocích necítí úplně jistě, může zvolit zdrženlivost, protože mu to velí jeho hodnoty.

Ukazovaly to i komentáře některých účastníků s nižším skóre emoční inteligence. Ti se rozhodli nereagovat vůbec, protože nechtěli říct něco, čeho by později litovali, nebo se nechtěli „snižovat na úroveň“ druhého člověka.

Jinými slovy: i když nás hrubá poznámka zasáhne, konečná odpověď nemusí být jen výsledkem emoční sebekontroly. Do hry vstupují také osobní normy, hodnoty a představa o tom, co je správné říct — nebo naopak neříct.

Společenskost rozhodovala o tom, zda lidé vůbec odpověděli

Celková emoční inteligence reakce nepředpovídala, ale jedna její složka se ukázala jako důležitá. Byla jí společenskost, tedy sebejistota v sociální interakci a sklon k asertivitě.

Méně společensky ladění účastníci častěji mlčeli. To ale nemusí znamenat, že je hrubost nezasáhla. Mohli se cítit dotčení, jen nechtěli konflikt otevřeně rozvíjet nebo dávat své emoce najevo.

Naopak společenskyjší lidé měli větší tendenci odpovědět, často asertivně. Výzkum tím nabourává jednoduchou představu, že na hrubost automaticky odpovídáme hrubostí. Už samotné rozhodnutí, zda do konfliktu vstoupíme, je významnou součástí reakce.

Nálada byla silnější než osobnostní rysy

Nejvýraznější roli v celé studii sehrála aktuální nálada. Účastníci, kteří byli uvedeni do negativní nálady, častěji volili útočné protiútoky. Naopak lidé v pozitivní náladě vykazovali větší míru přijetí nezdvořilosti.

Jenže ani tady nejde o úplně jednoduchý obraz. I když lidé v negativní náladě odpovídali útočně častěji, útočné odpovědi lidí v pozitivní náladě byly někdy přímější, ostřejší a výrazněji formulované. To může naznačovat, že dobrá nálada snižuje citlivost na společenská očekávání. Výbuchů je méně, ale když přijdou, mohou být tvrdší.

Tyto výsledky odpovídají psychologickým poznatkům o tom, že nálada ovlivňuje způsob, jakým zpracováváme společenská pravidla. Negativní nálada může vést k opatrnějšímu a normami více svázanému uvažování. Pozitivní nálada naopak někdy podporuje volnější přístup k pravidlům a větší přímost.

První nebo druhý jazyk? Rozdíl se neukázal

Jedním z překvapení studie bylo to, co se nestalo. Autoři předpokládali, že účastníci budou v angličtině, tedy ve druhém jazyce, tolerantnější. Druhý jazyk totiž může mít pro člověka menší emoční váhu než mateřština.

Odpovědi však byly ve španělštině i angličtině nápadně podobné. Výzkumníci nabízejí několik možných vysvětlení. Účastníci mohli přenášet stejné sociální vzorce z prvního jazyka do druhého. Roli mohla hrát i vysoká úroveň angličtiny, protože všichni účastníci měli pokročilejší znalost jazyka, tedy upper-intermediate a výš.

Další možností je, že při pocitu urážky převáží osobní přesvědčení a sociální identita nad rozdíly mezi jazyky. Stručně řečeno: když se cítíme dotčení, saháme po podobné sadě komunikačních reakcí bez ohledu na to, jestli mluvíme mateřsky, nebo cizím jazykem.

Co z toho plyne pro pracoviště

Studie má důležité dopady na komunikaci v zaměstnání. V posledních letech se stále více mluví o wellbeingu a duševním zdraví na pracovišti. Tento výzkum ukazuje, že nejde jen o obecné téma do firemních prezentací. To, jak se člověk právě cítí, může přímo ovlivnit, jak bude reagovat pod tlakem.

Špatně začaté ráno, nepříjemná porada, osobní starosti nebo obyčejná únava mohou zvýšit pravděpodobnost, že na kolegu zareagujeme ostřeji, než bychom chtěli. Naopak dobrý den může vést k větší toleranci, ale někdy i k překvapivě přímé odpovědi.

Závěry jsou důležité také pro výuku jazyků a mezikulturní komunikaci. Nestačí učit jen zdvořilostní fráze a kulturní normy. V reálném konfliktu se totiž prolínají emoce, osobnostní nastavení, společenská pravidla i aktuální nálada.

Nejsme jen takoví, jací jsme. Jsme i takoví, jak se právě cítíme

Název studie „Jakí jsme versus jak se cítíme“ dobře vystihuje její hlavní sdělení. Tváří v tvář hrubosti může být momentální prožívání důležitější než dlouhodobé osobnostní nastavení. Emoční inteligence nepředpovídala reakce tak přímočaře, jak bychom čekali. Nálada a společenskost se zřejmě spojily s osobní morálkou a sociálními normami — a teprve tato kombinace rozhodovala o tom, co účastníci skutečně řekli.

V běžném životě to znamená jediné: strohá odpověď na nepříjemný e-mail nemusí nutně vypovídat o špatném charakteru. Někdy může říkat spíš to, že člověk špatně spal, nestihl oběd, má za sebou těžké ráno nebo se cestou do práce zasekl v dopravě.

A možná právě proto stojí za to si před odesláním ostré odpovědi položit jednoduchou otázku: reaguji opravdu na toho druhého, nebo hlavně na to, jak se právě cítím?

Shrnutí