PSJ dokončila Českou národní budovu v New Yorku

„Jedna z nejpozoruhodnějších a nejatraktivnějších zakázek v dějinách PSJ dopsala svůj příběh. ČNB se stane sídlem českého generálního konzulátu v New Yorku, Českého centra a krajanské organizace Bohemian Benevolent and Literary Association (BBLA). Ke slavnostnímu otevření budovy dojde 28. října,“ přiblížil Miroslav Fuks, tiskový mluvčí společnosti PSJ, a. s.

Opravy více než sto let staré pětipodlažní budovy začaly v březnu 2003 a probíhaly v několika na sebe nenavazujících etapách. Úvodní fáze rekonstrukce skončila v květnu 2005. „Tehdy zástupci českých krajanských sdružení převzali jediné dokončené poschodí, v němž bylo možné navázat na tradici spolkového života a pořádání společenských a kulturních akcí. Závěrečná část rekonstrukce probíhala od dubna minulého roku do září 2008 a vyžádala si investiční náklady kolem 320 miliónů korun. Jejím předmětem bylo stavební, technologické a interiérové dokončení zbývajících součástí budov, což vytvořilo podmínky pro plnohodnotné fungování tohoto historicky chráněného objektu,“ doplnil Miroslav Fuks.

Podle jeho slov je nejpůsobivější částí budovy bezesporu multifunkční slavnostní sál na úrovni čtvrtého a pátého nadzemního podlaží. „Upoutá štukovou výzdobou, honosnými lustry, umělecky zpracovaným zábradlím a především bohatě dekorovanou oponou s motivem panoramatu Hradčan. Ve druhém nadzemním podlaží vznikla nová výstavní galerie, která splňuje veškeré požadavky na prezentování uměleckých děl,“ dodává tiskový mluvčí.

Dokončení rekonstrukce České národní budovy je podle Miroslava Fukse splněným snem celé české a slovenské krajanské komunity v USA. Česká republika současně získává multifunkční sídlo na Manhattanu pro potřeby diplomacie, kultury a obchodu. Kromě krajanského třetího patra, kde sídlí zastřešovací organizace BBLA, se bude v dalších prostorách nacházet konzulát České republiky, kanceláře Českého centra v New Yorku, knihovna, promítací sál, galerie a výše zmíněny velký společenský sál. Kladem mnohaleté rekonstrukce je také fakt, že se podařilo velmi citlivě zapojit soudobé moderní architektonické prvky, aniž by se narušil původní ráz budovy.

„Poslední měsíce rekonstrukce patřily montáži interiéru, který byl převážně dovezen z Česka. Došlo k instalaci jevištní technologie a scénického vybavení. Obnova fasády představovala poslední bod díla a byla ukončena na počátku října letošního roku. Nedokončen zůstává pouze přízemní prostor, v němž bylo zvažováno zřízení české restaurace. Nájemce těchto prostor se však zatím nenašel. Z dokončeného díla mám velmi dobrý pocit. Při porovnání obdobných newyorských rekonstrukcí jsme dosáhli opravdu vysoké úrovně kvality provedených prací, což nám potvrdila řada pozitivních ohlasů na finální podobu budovy,“ uvedl projektový manažer Martin Švoma, který vedl realizační tým složený z vedoucí přípravy Simony Pejcalové, dvou stavbyvedoucích Radovana Aulíka a Lukáše Dušty a manažerů najatých přímo v New Yorku, kterými byli Athmane Aouchiche a Jiří Mirovský.

Národní budovu na východní třiasedmdesáté ulici v novorenesančním stylu navrhl německý architekt William C. Frohne. Čechoameričané si ji postavili v letech 1892-1896 jako místo, kde se mohli scházet, bavit i rozvíjet svůj vztah k původní vlasti. Obdobně jako pražské Národní divadlo si ji vybudovali z dobrovolných sbírek a nad jeho pódiem se skví nápis Národ sobě. V té době stála budova uprostřed čtvrti, kde žily tisíce českých rodin. V okolí byly české obchody a restaurace, český kostel i sokolovna. Postupem času se ale Češi začali stěhovat do jiných newyorských čtvrtí, zejména Queensu, a krajanský život v Národní budově pomalu uhasínal. Ve druhé polovině minulého století byl objekt mimo jiné využíván jako ubytovna pro české emigranty. V posledních letech pak byla zcela opuštěná a zchátralé stavbě hrozilo stržení. Krajané, kteří v 90. letech minulého století ze sbírky opravili alespoň fasádu, se obrátili s žádostí o příspěvek na Českou republiku. V té době se zrodila myšlenka, že kdyby budova přešla do vlastnictví českého státu a bylo v ní sídlo českých institucí, mohla by republika vynaložit podstatně větší prostředky, než jen příspěvek. Po několika letech vyjednávání koupila Česká republika v roce 2001 památkově chráněnou budovu za symbolický dolar. Zároveň se zavázala, že za symbolický dolar ročně ve zrekonstruované stavbě poskytne krajanům na 396 let jedno poschodí a možnost využívat velký sál.

Autor: Petr Sedlák