Sobotní večer patřil na kopci Křemešník u Pelhřimova výpravě, která se vydala na noční procházku lesem, aby poslouchala soví houkání.
Dopředu bylo avizováno, že akce se ruší za větrného počasí a při chumelení. Tehdy totiž sovy nehoukají. Celý pátek to při pohledu z okna vypadalo špatně. Zájemcům o noční dobrodružství počasí ale nakonec přálo a o půl sedmé na Křemešníku neletěla vzduchem ani vločka.
Ve skupině se sešlo kolem dvaceti lidí, jak dospělí, tak děti. Průvodcem byl Pavel Koubek ze sdružení Zelené srdce. Pokud by vás náhodou napadlo stejně jako řadu návštěvníků, že každá normální sova by si někam zalezla a nevystrčila hlavu, když by se lesem producírovala parta lidí s baterkami, tak se mýlíte. Naopak. Pavel Koubek na svém magnetofonu pouštěl soví houkání a tím volně žijící sovy lákal. Houkání z magnetofonu totiž sovám říkalo, že se do jejich hnízdního území dostal vetřelec. Takovému nezvanému hostu je třeba ihned vynadat a vysvětlit, že tady nemá co dělat. Tak se také stalo. Po prvním zahoukání z magnetofonu se mezi stromy mihl černý stín a ozýval se také. Několik krásných minut skupina nehnutě stála, oči upřené na hvězdnou oblohu a poslouchala, jak se puštík obecný snaží vyhnat z lesa narušitele svého klidu.
V další části několikakilometrové procházky nočním lesem se Pavel Koubek snažil přilákat výra velkého. Potvrdilo se ale rčení, že první vyhrání z kapsy vyhání a výr se neozval. Možná proto, že tam ani žádný nebyl. Jeho přítomnost na Křemešníku nemají ornitologové potvrzenou. Magnetofon tedy ještě jednou přilákal puštíka obecného, aby zahoukal svou melodickou výzvu k opuštění lesa. Během celé procházky Pavel Koubek odpovídal na řadu otázek týkajících se života sov i toho, jaké sovy zde na Pelhřimovsku žijí. Byly to velmi příjemně strávené dvě hodiny, ze kterých si návštěvníci odnesli zážitky, informace a ti, kdo se málo ustrojili, možná také rýmu. „My pana Koubka známe už z jarního vítání ptačího zpěvu, kterého jsme se tu zúčastnili. Spali jsme pod stanem a tenkrát jsme výra houkat slyšeli, měli jsme z toho radost. Dnes jsem se od pana Koubka ale dozvěděla, že houkání v tu dobu nejspíš znamenalo, že přišel o hnízdo. Nejsem zklamaná, že jsme dnes výra neslyšeli, houkání puštíka se mi velmi líbilo,“ říká Iva Reisová, jedna z účastnic Soví noci.
Autor: Lenka Čtvrtečková