Student z Chotěboře fotil národní parky v Rusku

Matěj Man na cestu vyrazil spolu se svými dvěma přáteli a polovinu letních prázdnin strávil v národních parcích v evropské části Ruska. Když se řekne Rusko, představíme si většinou uplynulých čtyřicet let nadvlády SSSR. Vesměs vnímáme tuto zemi z pohledu čistě politického, ale i Rusko má své přírodní krásy a kulturu, které jsou – zvláště mladší generaci – častokrát utajeny.

Národní park Zura tukul

Jak jste se dostali k nápadu jet do Ruska? A proč právě do Ruska?
Naším původním plánem byla cesta do Mongolska, ale bohužel nás potkalo několik problémů, kvůli kterým jsme nemohli vyjet. Přibližně ve stejné době nás oslovilo nakladatelství Slovart s tím, že chystá novou publikaci, která bude mapovat národní parky Evropy, a že potřebuje fotografie parků z evropské části Ruska. Dlouho jsme neváhali a za finanční podpory od města Chotěboř se vydali na měsíc – od poloviny července do poloviny srpna - právě tam.

Jak jste cestovali?
Pořídili jsme si Škodu Favorit a předělali ji na plyn kvůli nízkým cenám plynu v Rusku. Bohužel jsme se museli vracet ruskou Nivou.

Proč?
Ruské silnice jsou dlouhé tisíce kilometrů a řidič se bohužel neubránil mikrospánku a vybourali jsme se. Naštěstí jsme neměli žádná vážnější poranění, což nám potvrdila i ruská záchranná služba, když ošetřovala kamarádovu rozraženou hlavu přilepením náplasti.

Jaká je krajina v Rusku, liší se od té naší?
Velmi se liší. Evropská část Ruska je rovinatá, nacházejí se zde stepi, pole a písčité plochy – taková místa připomínají spíše jednu velikou pláž. Národními parky jsou zde spíše vodní plochy a řeky. Krajina se mění v lesnatou až za pohořím Ural, ale asijská část Ruska nebyla náplní naší cesty, takže jsme se zde moc nezdržovali.

Kolik národních parků jste za tu dobu stihli navštívit?
Sedmnáct parků, z toho asi čtyři na Ukrajině. Na prohlídku každého parku nám ale vycházel vždy jen jeden nebo dva dny, což je celkem škoda.

Přesto jste měli možnost, která se mnoha lidem u nás nenaskytne. Jak vypadá národní park v Rusku, je stejný jako u nás?
Ruské parky jsou uspořádány trochu jinak. Parky mívají obrovskou rozlohu, ale okrajové části slouží spíše k rekreaci. Bývají zde sruby a dá se chodit po cestách. Rusové nemají centralizovaný svoz odpadu, takže se všude okolo cest válí dost odpadků, což je ale v Rusku normální. Vprostřed parku se pak nachází přísně chráněná zóna menší rozlohy, kam je zakázán přístup lidem. Je zde skutečně zachována divočina bez zásahu člověka.

Měli jste povolen přístup do těchto centrálních zón?
Neměli, ale jednou jsme zabloudili a dostali se až do samého srdce parku. Je to skutečná divočina, nejsou tam cesty a nemáte šanci někoho potkat. Po pětadvaceti hodinách bloudění pouze s kompasem a baterkou jsme naštěstí narazili na cestu, a tudíž se doslova a do písmene zachránili.

Potkávali jste na své cestě určitě mnoho lidí, jací jsou Rusové?

Baškyrská svatba

Na svatbu? Jak probíhá ruská svatba?
Svatby a zvyky celkově se liší od republiky k republice. Svatba v Baškýrii, kterou jsme navštívili, je mnohem delší než ta česká. V chudších rodinách trvá obvykle tři dny, v těch bohatších dokonce celý týden. Rusové dodržují mnoho zvyků – například ženich musí vyjít před dům a křičet, jak svou nevěstu miluje, nebo hledat klíč od nevěstina domu. První den svatby bývá oficiální, druhý den probíhá u nevěsty a třetí u ženicha.
Rusové často pijí, hlavně vodku, a zajídají ji masem. Říká se, že Rus neodejde od rozpité lahve, což je naprostá pravda.

A jak Rusové na malých vesnicích nakupují? Vždyť do města bývá z vesnic velice daleko!
V prakticky každé vesnici mají malou samoobsluhu, ve které si mohou nakoupit základní potraviny. Zbylé věci si kupují na trzích – tam můžete u stánků sehnat naprosto všechno od šampónu po počítač nebo součástky do auta.

Co Tě na Rusku zaujalo?
V první řadě jsou to ruské mapy a GPS. Rusko se ze strategických důvodů snaží, aby byly mapy nepřesné nebo pootočené, což představuje pro cestovatele značný problém. GPS je na tom velice podobně – stávalo se nám, že jsme jeli po silnici a GPS nám hlásilo, že jedeme jezerem. Pro našince zní také velice zvláštně, když GPS oznamuje: „Za 1200 km zahněte doleva,“ místo „Za 120 metrů zahněte doleva,“ jak je to obvyklé u nás.
Další zajímavost představují komáři, v bažinatých oblastech jsou jich skutečně husté mraky. Nefunguje na ně žádný repelent, tedy kromě zvláštní zelené mastičky, která je velmi silně toxická a kterou nedoporučuji používat. Jedinou ochranou jsou tedy dlouhé kalhoty, pořádné boty, mikina, rukavice a moskytiéra přes hlavu.

A poslední otázka - jel bys do Ruska znovu?
Kdyby se naskytla příležitost, nebudu váhat a ihned se tam vrátím. Je to úžasná země.