Student ze Žďáru: Rusku poznáte na první pohled

Na jaře byl na stáži v Bělorusku, na podzim se dvaadvacetiletý Zbyněk Michálek vydal o něco dál. „Určitě se chci do Ruska vrátit,“ říká po návratu student češtiny a ruštiny na Masarykově univerzitě v Brně.

Kde přesně jste byl a na jak dlouho?
Byl jsem na měsíční stáži v Nižním Novgorodě, dříve Gorkij, na Nižegorodské státní univerzitě, která nese jméno N. I. Lobačevského. Jedná se o bilaterální dohodu mezi vládou Nižegorodské oblasti a Jihomoravským krajem o spolupráci a výměnném pobytu studentů. Tato výměna se, nepletu-li se, uskutečňuje už třetím rokem: deset ruských studentů bohemistů přijíždí k nám a deset českých studentů-rusistů odjíždí do Ruska. Vše je zatím hrazeno ze zdrojů Jihomoravského kraje, vpravdě bilaterální dohoda, že… Ovšem takto to dlouhodobě nemůže probíhat a je snaha tlačit na tamější vládu, aby se konečně do projektu zapojila a hradila výdaje alespoň za svoje studenty.

Byla to už vaše druhá stáž. Můžete ji porovnat s tou první?
Odlišností oproti první stáži bylo hned několik. Tak předně byla o dva týdny kratší. Nebo probíhala na podzim, nikoliv na jaře jako běloruská. Nižní Novgorod je taky dál než Minsk, asi čtyři sta třicet kilometrů východně od Moskvy, z čehož plyne způsob dopravy: místo vlaku jsme využili letadlo z Prahy do Moskvy, do Nižního už autobusem, zpátky totéž, ale místo autobusu jsme použili vlak. Let trvá asi dvě a půl hodiny, jízda z Moskvy do Nižního je asi na šest hodin, což je na ruské poměry vcelku nedaleko. V ruských měřítkách ovšem „nedaleko“ ještě neznamená „blízko“.
Pokud bych měl najít ještě nějaké rozdíly, tak to budou v organizaci. Docent Stanislav Alexandrovič Rylov nenechal nic náhodě a takřka vše jsme měli do detailů naplánováno. Každý týden jsme dostávali rozpis, jednak co se týče výuky, jednak co se týče exkurzí a podobně. To v Minsku nebylo – rozvrh ve škole byl pevný a o náš volný čas se nikdo oficiálně nestaral.

Jací jsou tamní lidé? V čem jsou jiní než Češi?
Rozdílů je, pochopitelně, mnoho. Jednak kulturních, jednak charakterových. Cizinec kupříkladu nesmí být překvapen, když jde nakupovat. Klasické „pultové“ prodeje sice ustupují, ale typický výraz tváře á la „poker face“ zůstává. Lidé v Rusku se prostě nesmějí na cizí lidi. Ovšem když vás poznají, rozdali by se pro vás. Byli jsme na jedněch narozeninách – stoly byly plny jídla a pochutin, holky celý den vařily a připravovaly jídlo, abychom si to večer užili. To souvisí i s tím, že Rusové víceméně nepijí alkohol bez jídla. Není to samoúčelné, mohu potvrdit (smích).

Zmínil jste kulturu. Je něco, co vás zaujalo?
Ano, zaujalo mě, že mnoho tamějších studentů, s nimiž jsme byli v kontaktu, má velmi kladný vztah k Česku a chtějí zde buď studovat, nebo zde i nějakou dobu žít. Je to jistě dáno tím, že jsme byli v kontaktu zejména s bohemisty, ale už to, že si vybrali za svoji druhou specializaci češtinu, o něčem vypovídá.

Jakým jazykem jste se dorozumívali?
Mluvilo se rusky. Oni se povětšinou učí češtinu velmi krátce, takže ji zatím neovládají na takové úrovni, abychom se mohli normálně bavit. A krom toho: byli jsme na stáži my, ne oni. Když byli oni u nás, chtěli jsme, aby mluvili česky.

Jaká další místa kromě Nižního Novgorodu jste navštívili?
Navštívili jsme hned několik měst a sel – to je v ruském a jihoslovanském prostředí vesnice. Podívali jsme například do sela Bolšoje Boldino, kde nějakou dobu žil a tvořil Alexandr Sergejevič Puškin. Byli jsme ve městech Vladiměř a Suzdal, dřevních to městech ruské historie. Navštívili jsme Goroděc, obdobou je české Hradec, rovněž velmi staré město. Byli jsme se podívat i v hlavním městě Čuvašské autonomní republiky Čeboksary, to bylo také přínosné, zejména výstava o archeologických nálezech. Poslední dva dny jsme strávili v Moskvě, přičemž na její prohlídku jsme měli jen jeden den. Na takové město je to naprosto nedostačující, ale hlavní turistické „atrakce“ jsme stihli.

Které z poznaných míst se vám líbilo nejvíce?
Všude bylo hezky, všude bylo něco zvláštního, zajímavého. Jsem třeba rád, že jsem viděl Moskvu, což ale neznamená, že jinde se mi nelíbilo. Prostě všude je něco k vidění.

Jaké jsou oproti Češkám ruské dívky?
Každý se na to ptá… Nechci a nebudu srovnávat naše a ruské holky. Je to individuální záležitost – jednak toho, kdo srovnává, jednak toho, koho srovnává. Nemám rád zevšeobecňování, i když... Rusku určitě poznáte na první pohled (smích).

Co vám tato stáž dala?
To hlavní, proč jsme tam jeli, bylo myslím splněno: poznat Rusko, jeho kulturu, lidi. A zlepšit se v jazyce. Pobyt v cizí zemi je obrovským a neocenitelným přínosem.

Na co budete nejvíc vzpomínat?
Člověk vždy vzpomíná raději jen na ty příjemné zážitky. Mně v paměti zůstanou hlavně lidé, se kterými jsem se tam spřátelil a s nimiž jsme v kontaktu. Někteří z nich se chystají přijet k nám, takže se na ně těším. Nezapomenutelný je také pohled z letadla na noční osvětlenou Prahu či Moskvu, to myslím nikdy nezapomenu.

Chtěl byste se do Nižního Novgorodu někdy vrátit?
Ano, člověk se rád vrací na místa, kde má jakési „zázemí“, tedy známé, kamarády, přátele a kde zná prostředí. Navíc Nižní Novgorod je malebné město na soutoku Volhy a Oky, chtěl bych se tam podívat někdy na jaře či v létě, když bude v plném rozkvětu.

Jaké jste přivezl dárky sobě či svým blízkým?
Dárky a jejich množství byly omezeny tím, že jsme letěli letadlem: zavazadlo může mít jenom dvacet kilogramů, příruční asi dvanáct. Dovezl jsem proto jen, abych tak řekl, „obligátní“ dárky: bonboniéru, čokolády, nějaké bonbóny - ruské vážené jsou vskutku výborné, kdo zná, ví, o čem mluvím - nějaké čaje a samozřejmě vodku. Matrjošku jsem sice nepřivezl, byly zde celkem drahé, ale přivezl jsem několik matrjošek v podobě klíčenek, což ocenila především rodina, která mi jich asi polovinu hned zabavila pro svoji potřebu. Když jsem se vracel z Minska, měl jsem kufry plné knížek, především proto, že tam byly velmi levné. Odsud jsem si přivezl jen asi dvě, zaprvé nebyly tak levné a zadruhé byl problém s vahou zavazadel.

Plánujete vyjet ještě někam jinam?
Určitě. A určitě se chci vrátit do Ruska, a ne jednou, protože je to obdivuhodná země, v lecčems nám blízká a v mnohém od nás odlišná, ale v dohledné době nic konkrétního naplánováno nemám.

Zbyněk Michálek radí:
Pokud si o stáži chcete přečíst v lehčím duchu, s nadsázkou a ironií, klikněte na http://rusalkynavolze.blogspot.com. Chyby a překlepy jdou na vrub autorům, tak je prosím omluvte, neměl jsem možnost opravit jim je (smích).

Autor: Lucie Pátková