U České Bělé se nacházel maják, který pomáhal letadlům při orientaci

Na konci dvacátých let uplynulého století rozhodla československá vláda o vybudování systému sedmnácti leteckých trakčních majáků. Ty měly pilotům, odkázaným tehdy prakticky pouze na orientační smysl, pomoci s udržením směru v leteckém koridoru Praha – Brno – Bratislava.

Pracovníci tehdejšího ministerstva veřejných prací ve spolupráci se státními aeroliniemi pro jeden z majáků v roce 1930 vybrali návrší, nazvané Šibeniční vrch, u České Bělé. Ještě téhož roku pak byla orientační věž vystavěna. O tři roky později pak nechaly Československé aerolinie českobělský letecký orientační bod rozšířit o signalizační světlo, které pilotům umožňovalo orientační systém používat také během nočních letů.

Maják využíval ve své době velice moderní technologii, protože byl nastaven tak, aby svítil pouze v době, kdy se v jeho okolí podle letových řádů mělo pohybovat dopravní letadlo.

Ve druhé polovině třicátých let však začaly nově vyrobené stroje využívat vlastní navigační systémy a rozšířily se také možnosti radiotelegrafické komunikace s pozemními řídícími centry. Důmyslný systém leteckých majáků tak postupně začal ztrácet význam.

Orientační věž u České Bělé sloužila zřejmě až do přelomu let 1938 a 1939, kdy z ní pracovníci aerolinií demontovali nejprve signalizační světlo a posléze odvezli také veškeré zařízení strojovny. Českobělský maják tak definitivně přestal fungovat.

Do dnešních dní se z něj dochovala pouze vlastní železná konstrukce, kterou nechal v letech 2012 a 2013 městys Česká Bělá nově natřít a zrekonstruovat.

Nejlepší přístup k signalizační věži je po žluté turistické značce, která spojuje Českou Bělou s Krátkou Vsí.

Autor: Jiří Svatoš