V Jihlavě se Tomáši Přibylovi, specialistovi na kosmonautiku, líbí

Raketoplán Endeavour měl letět k mezinárodní stanici ISS. Jaká byla jeho mise?

Měl dokončit takzvaný japonský palác, jak já tomu říkám. Totiž japonská část stanice je velmi rozlehlá, takže ty moduly, které se tam dopravují, bylo potřeba rozložit do tří startů raketoplánů. A toho je vlastně třetí z těch startů. První dva byly uskutečněné minulý rok, takže Endeavour měl dokončit tu japonskou část. Kromě toho měl provést výměnu části posádky na kosmické stanici a ještě tam měli kosmonauti provést montážní práce. Na dobu svého letu mají naplánování pět výstupů do otevřeného prostoru, kdy jednak provedou připojení toho japonského paláce a jednak spoustu montážních a údržbářských prací. Takže to byl takový dopravně-opravářský let.

Proč raketoplán Endeavour nakonec neodstartoval?

Ty informace jsou zatím velice kusé. Nyní, pár hodin po odkladu, víme, že to prvotní stop bylo vystaveno kvůli úniku vodíku z hlavní palivové nádrže. Jaká komponenta selhala, co přesně se tam stalo, to zatím ještě nevíme. Takže informace se budou postupně upřesňovat.
Nicméně hlavní příčina byla ta, že z odvětrávacího ventilu, který slouží k odvádění plynného vodíku z palivové nádrže, začal unikat vodík. A to není v pořádku, protože vodík se vzduchem vytváří třaskavou směs. Ale to neznamená, že to musí bouchnout za každou cenu, ten vodík tam může prostě jen tak být. A stačil by výboj statické elektřiny, jiskra, aby někomu spadlo třeba kladívko, jen aby to o něco kříslo. Ale ne že by to ten raketoplán rozmetalo, to ten vodík nemá zase takovou sílu, ale mohl by něco poškodit. Přece jen u věci, která váží dva tisíce tun a je plná hořlavých a výbušných látek není dobré provádět výbuchy.

Endeavour měl naplánovanou již 23. misi. Není to moc?

Původní životnost raketoplánů, na jakou měly být dimenzovány, mělo být pět set startů na jeden stroj. Potom, aby se zlevnil vývoj, bylo zadáno, aby každý stroj vydržel nejméně sto startů. Tedy ten počet startů není problém. Navíc Endeavour je poměrně nový, je to nejnovější stroj flotily, je starý jenom 17 let.

Jak se Vám líbí v Jihlavě? Jste zde poprvé?

Nejsem tady poprvé, do Jihlavy jezdím velmi pravidelně a líbí se mi tady. Není to fráze – a to z jednoho prostého důvodu. Vezměme si, že tato přednáška byla před týdnem pouhý nápad. Protože sem jezdím přednášet pro Jihlavskou astronomickou společnost, tak jsme byli domluvení, že pomůžu se zahájením výstavy, že tu udělám přednášku. A najednou na ten dnešní den sklouzl start raketoplánu, a tak jsme vymysleli, že uděláme tuto akci pro veřejnost, která bohužel kvůli tomu odkladu dopadla tak, jak dopadla. Ale to, že tady je možnost stisknutím tlačítka aktivovat celé to zázemí, že když jedu do jiného města, tak poslouchám, jak něco nejde, jak je to složité a komplikované, ale do Jihlavy napíšu dva řádky, jestli by byla ta možnost udělat takovou krásnou akci...

Byl jste spokojen s účastí přednášky?

Na odložený start raketoplánu rozhodně ano. Jinak to musíte brát jako experiment, protože nevíte, jestli přijdou dva lidi nebo nikdo nepřijde. Nikdy nehodnotím účast jenom podle počtu lidí.

Byl tento on-line přenos první akcí svého druhu v České republice?

Není mi známo, že by v České republice někdy v historii byla podobná akce, to znamená jakési komentované veřejné promítání startu raketoplánu, když nepočítáme televizní přenosy, proběhla. O to víc mě mrzí ten doklad startu, ale to je věc, kterou člověk neovlivní.
Jen pro zajímavost, start raketoplánu může být odložen ještě 1,7 sekundy před startem. Hlavní motory se zapínají sedm sekund před startem, to znamená, že se rozběhnou motory, počítače zjistí nesrovnalost a start se ruší. Ještě hoří motory, ale ještě není vyhráno. A to se již stalo, toto není teorie. Ve chvíli, kdy je raketoplán ve vzduchu, tak víte, že se start povedl. Takže to opravdu nenaplánujete.

Myslíte si, že se může stát ještě nějaké neštěstí, než raketoplány zakončí svou éru?

Samozřejmě že může. Létání do vesmíru není rutina a to riziko je poměrně veliké. Nevzpomínám si přesně, ale na těch posledních osm startů raketoplánů je vyjádřena pravděpodobnost 12% že dojde ke ztrátě posádky a stroje. Tedy to riziko je stále poměrně vysoké. Není kdovíjak vysoké, je to kumulované riziko, že při některém z těchto osmi startů dojde ke ztrátě posádky a stroje. Raketoplány jsou čím dál tím víc bezpečnější. Ale přece jen tam to riziko stále ještě je.

Myslíte si, že někdy v budoucnu budou lety rutinou? Například jako v Hvězdných válkách, Star Treku…

Pokud se na to podívám očima současných znalostí, tak budeme bohužel stále svázáni gravitačními okovy. Ale nikdy nevíme, co objevíme za nové fyzikální zákony, co prostě někoho napadne, že někdo něco vymyslí, co zvládneme udělat. Pokrok nezastavíme. Nakolik ta kosmonautika bude rutinní si netroufám říct. Spousta lidí tvrdí, že ano, že to bude jako Hvězdné války nebo Star Trek. Přece jen je to ale úplně jiné prostředí. Ale na druhou stranu to za tisíc let mohu slíbit, to vám slíbím všechno. (smích)

Plánuje se stavba nějakého vesmírného hotelu?

Toto je strašně atraktivní téma, ale upřímně řečeno nic takového se neplánuje. Je to velmi nákladná záležitost a ti lidé, kteří se do vesmíru vydali, tak se přiživili na kosmických programech (například Mezinárodní kosmická stanice stála 100 miliard dolarů). A tito turisté si zaplatí jednu letenku, ale letí už do vybudovaného hotelu. Letí prostě na místo, které nebylo primárně vystavěno pro turisty. Takový speciální hotel by stál miliardy a miliardy dolarů – a to by asi nikdo nezaplatil. Ta první generace turistů “parazituje“ na již existujících programech.
Ruské rakety byly původně nosiče jaderných zbraní. Pak na nich letěl Gagarin a létá se do nich do dneška, protože jsou dovedené téměř do dokonalosti, tak si na ně ten turista může za pár desítek tisíc dolarů koupit místo. Jsou to první průkopníci a další a další budou následovat, až třeba někdy někdo přijde na to, že se vyplatí ten hotel postavit. Ale to budou desítky a desítky let a do té doby se bude opravdu “parazitovat“, v dobrém slova smyslu, na již existujících programech.

Jaký skok udělal technika v kosmonautice od prvního letu do vesmíru?

Na to je několik úhlů pohledu. Když se podíváte na raketu, která vynesla do vesmíru první Sputnik a na raketu, který minulý měsíc vynesla novou posádku kosmické stanice, tak ten základ je úplně stejný. Na druhou stranu, když se podíváte dovnitř té rakety, na ty její střeva, tak zjistíte, že už tam nemáte počítač, který váží tři sta kilogramů, ale máte tam počítač, který váží dva nebo tři kilogramy. Ta technika se prostě posunula. Ale stále musíme mít respekt a úctu k fyzikálním zákonům. To, že dokážeme zmenšit počítač neznamená, že dokážeme zmenšit kosmonauta. Pokud chceme létat s lidskou posádkou, pořád potřebujeme skafandr, který je třeba lepší, spolehlivější, ale potřebujete chodit, jíst, potřebujete trošku prostoru. A to jsou věci, které nás s těmi fyzikálními zákony limitují. A to platí dnes, bude to platit za padesát let a taky za milión let. Takže na první pohled ta kosmonautika hodně stagnuje, ale nemůžeme se dívat na ten vnější obal. Raketoplán – vždyť to je technika z roku 1972! Ale to, co je uvnitř, tak je tolikrát modernizováno, že by to ti původní konstruktéři ani nepoznali.

Co nahradí raketoplány, až budou zrušeny?

Američané těch pět let překonají pomocí ruských kosmických lodí, což jim vůbec nedělá radost, protože si říkají: Co je to za investici, když nás na naší nejdražší základnu na světě bude vozit velmoc, která s námi v podstatě není v úplně ideálních vztazích. Rusko a Amerika byly vždy rivalové a budou vždy rivalové.
Poté by měla přijít kosmická loď Orion, se kterou by se měli vrátit do roku 2015 na kosmickou stanici a poté i na Měsíc. A poté třeba i na Mars.

Spolupráce: Hynek Stehlík

Stránky Tomáše Přibyla: www.kosmonaut.cz